Co dělat s blokací

Pak jsem požádal o přehodnocení a bez vysvětlení mi ho zase zprovoznili. Když se podívám do stavu účtu, není tam v historii vidět žádný záznam a není nic divného ani v aktivitách, ani se nikdo podezřele nepřihlašoval … To všechno je dobré udělat poté, co je profil odblokován.

Jak nepřijít o business

Ne že bych se z toho hroutil. Na Facebooku nejsem závislý já, ani moje podnikání, ale člověk si tak říká, jak je to opojné mít kanál pro sdělování svých myšlenek celému světu a jak snadno ho někdo může zablokovat a tím třeba i ztratit definitivně kontakty na některé lidi. Ono totiž nejde jen o to, že pak člověk nenapíše nic na svou zeď a nikomu nic neokomentuje. To se všechno dá nahradit založením nového profilu, nebo třeba odchodem na jiné platformy. Ale člověk tím ztratí i možnost kontaktovat x lidí, které má třeba jen v Messengeru. Ano, sice si myslím, že můžete z FB stáhnout i při blokaci veškerá svá data, ale co pak s nimi? Jak kontaktovat své přátele? Co když se to kontaktování nepovede? Facebook je v tomto ohledu dost bezohledný.

Obecná doporučení

Podle mě je nejlepší být i na jiných sociálních sítích, mít dobře vedený profesní anebo třeba i osobní blog a kromě toho se v podnikání nevykašlat na vytvoření vlastního webu, jeho SEO a optimalizaci pro AI. Zkrátka a dobře je třeba mít postavený online marketing na více pilířích a nikoli jen na Facebooku či jiné sociální síti.

Co se tedy vlastně stalo?

A co že jsem tedy vlastně měl za hřích? Vůbec netuším. Občas třeba nějakou otázku položím hromadně deseti, patnácti lidem, ale … Mně na Facebooku v diskusích několik lidí vyhrožovalo fyzickou likvidací. Je opakovaný dotaz na finanční či historickou gramotnost opravdu menší zlo, než vyhrožování, anebo zkrátka a dobře Facebook nezvládá administrování obsahu? Kdo ví. Tak doufám, že mě za tuhle úvahu taky nebloknou, a proto jsem ji napsal jen na svůj blog. Což je ostatně podle mě dobrá strategie, jak se bránit tomu, aby někdo znehodnotil mou práci.

Jak obecně chránit svůj účet

Takže co se stalo, nevím. A nevím ani, proč mi najednou profil úplně odblokovali. Nevím tedy ani, jak spolehlivě předejít problémům. Rozhodně je ale dobré dodržovat obecné zásady:

• V diskusích buďte slušní,
• nedělejte nic přehnaně intenzivně,
• neklikejte na podezřelé odkazy,
• občas si změňte heslo,
• nahlédněte v nastavení do posledních aktivit v účtu a zkontrolujte, jestli není ve vašem účtu přihlášený někdo z podezřelého zařízení,
• podívejte se, jestli nedošlo k přihlašování v divný čas, tedy jindy než kdy jste se nepřihlašovali,
• mějte dvoufaktorové přihlašování (tedy nestačí login a heslo), třeba s ověřením v autorizační aplikaci,
• podívejte se občas do Meta Business Suite, jestli tam neběží nějaké kampaně, o kterých nevíte,
• nemějte v Meta Business Suite zbytečně uložené platební karty.

Tím vším můžete zvýšit bezpečnost vašeho facebookového profilu.

The post Blokace profilu na Facebooku appeared first on Přemek Kubák.

Příklady vzestupů diktatur:

Německo – Hitler a konec Výmarské republiky

Hitler se nestal diktátorem přes legalizovaný proces, kdy byl v lednu 1933 jmenován kancléřem. Bodem zvratu byl patrně 23. březen 1933, kdy byl přijat tzv. Zmocňovací zákon (Enabling Act), který vládě (ve skutečnosti Hitlerovi) umožnil vydávat zákony bez parlamentu a i v rozporu s ústavou. To byl v podstatě právní konec demokracie. Dosáhl toho kombinací strachu (Reichstag hoří, hrozí námkomunistické spiknutí), vyhlášením výjimečného stavu, zatýkáním opozice, zastrašováním poslanců, kteří měli o tomto zákoně hlasovat.

Výsledek – formálně bylo Německo stále státem se zákony a parlamentem, fakticky se ale stalo totalitním režimem.

Itálie – Mussoliniho a rozebrání parlamentu zevnitř:

Mussolini se dostal k moci v roce 1922 po tzv. Pochodu na Řím. Král Viktor Emanuel III. ho jmenoval premiérem v rámci normální ústavní procedury, aby uklidnil chaos.

Trik číslo 1 – V roce 1923 došlo k prosazení volebního zákona, takzvaného Acerbova zákona, který říkal, že kdo získá 25 % hlasů, bere automaticky 2/3 křesel v parlamentu. To dalo fašistům obrovskou umělou většinu.

Trik číslo 2 – Postupné utažení šroubů mezi lety 1925 – 1927, kdy Mussolini postupně přetvořil svůj úřad na prakticky neodvolatelné hlavní vedení vlády. Zlikvidoval lokální samosprávy a nahradil je jmenovanými úředníky. Zakázal ostatní strany a zrušil skutečné volby. Zůstaly jen plebiscity s jedním seznamem.

Výsledek – Ze státu s volbami je během pár let policejní diktatura. Vše proběhlo bez jednoho velkého převratu, jen dí díky sérii „legálních“ kroků.

Československo – vítězné volby komunistů a Únor 1948

Náš domácí názor často zní „vyhráli, tak ať vládnou“ dovedený do extrému. V roce 1946 vyhrála KSČ s 38 % hlasů. Na základě toho se Gottwald stal předsedou vlády. Byly to poslední svobodné volby na dlouhá desetiletí.

Prvotní mezidobí – Komunisté měli pod palcem z počátku zejména vnitro, bezpečnostní složky, propagandu a postupně si přebírali státní aparát, ale formálně to pořád byla koaliční vláda.

Únor 1948 – Když se nekomunističtí ministři pokusili odporovat čistkám v policii, podali demisi v domnění, že je prezident Beneš podrží. Ten ovšem pod tlakem hrozby občanské války a sovětské intervence kapituloval a jmenoval vládu, kde měli komunisté vše pod kontrolou. Následoval čistý puč, represe, napsání a schválení nové ústavy „lidově demokratického státu“.

Výsledek – z poslední demokracie ve východní Evropě je během pár dní čtyřicetiletá diktatura.

Hezký (a mrazivý) příklad, jak vyhrané volby neznamenají „mandát zlikvidovat demokracii“.

Maďarsko – Orbán a „liberální demokracie“

Viktor Orbán zatím (v roce 2025) bohužel není historické postava, ale o to je popis jeho uchopení moci důležitější.

Start – Viktor Orbán a strana Fidesz mají od roku 2010 ústavní většinu zcela normálně z voleb.

Co se dělo dál – Prosadil změny ústavy a volebních pravidel ve prospěch Fideszu. Pak přišlo ovládnutí veřejnoprávních médií a nátlak na soukromá média. Dále pak zapracoval na tom, aby se soudnictví stalo jemu podřízené a na oslabení nezávislých institucí.

Sám Orbán to pojmenoval jako „neliberální demokracie“ – Volby zůstávají, ale reálná soutěž je čím dál méně férová.

Výsledek – Formálně parlamentní demokracie, fakticky režim, kde vítěz voleb skoro nemá brzdy.

Venezuela – Chávez, Maduro a rozpad jedné z nejstabilnějších demokracií regionu

Venezuela je v roce 2025 podivně řízenou zemí.

Start – Venezuela byla do 90. let stabilní demokracií. V roce 1998 je zvolen prezident Hugo Chávez.

Klíčový krok – V roce 1999 svolává Chávez ústavodárné shromáždění, prosadí novou ústavu a obchází stávající parlament. Nastává velká koncentrace moci v rukou prezidenta – Keough School of Global Affairs. Došlo k postupně k ovládnutí soudů a volební komise a následně pak k osekání volné soutěže ve volbách a médiích, po kterém následovalo zneužívání státních zdrojů ve prospěch vládní strany.

Chávezův nástupce Nicolás Maduro na něj pak svižně navázal a brzy přišel konec férových voleb, brutální represe, kolaps institucí i ekonomiky.

Výsledek – země, která byla kdysi demokratická a relativně bohatá, je dnes klasický autoritářský režim, i když se pořád ohání volbami.

Turecko – Erdoğan a demokracie pod „výjimečným stavem“

Start – Recep Tayyip Erdoğan přišel k moci volbami, jeho strana AKP dlouho fungovala v rámci systému, který byl minimálně hybridně demokratický.

Zlom – Po protestech a korupčních skandálech přišly tvrdé zásahy proti opozici a médiím. Následoval pokus o puč v roce 2016 a po něm dlouhodobý výjimečný stav, masové čistky, zavírání novinářů a opozice se zavíráním desítek médií.

V posledních letech EU i další pozorovatelé mluví o „nejhorším demokratickém úpadku v historii Turecka“, volby jsou čím dál méně férové a opozice čelí kriminalizaci.

Výsledek – stále probíhají volby, ale režim je fakticky autoritářský – vítěz si systémy „doladil tak“, aby skoro nešlo prohrát.

El Salvador – Bukele, bezpečnost a cena za ni

Čerstvý příklad dnešní doby – a hodně názorný.

Start – Prezident Nayib Bukele vyhrál volby jako „moderní“ outsider.

Bezpečnost jako mandát ke všemu – Od roku 2022 běží trvalý výjimečný stav kvůli gangům, v rámci něhož dochází k suspendováním základních práv, masovému zatýkání (80 tisíc lidí), minimální aplikaci procesního práva a jsou dokumentované případy mučení a úmrtí v detenčních zařízeních.

Zároveň prosadil výklad ústavy umožňující opakovanou kandidaturu, ačkoli dříve byla znovuzvolení bariérou proti autoritářství.

Paradox – kriminalita dramaticky spadla, země hlásí nejnižší počet vražd v regionu – a právě to legitimizuje čím dál tvrdší režim.

Výsledek – Velká část obyvatel se cítí bezpečněji, ale instituce demokracie jsou systematicky rozebírány.

Rusko – z „nedokonalé demokracie“ k otevřenému autoritářství

Vše začalo v roce 2000, kdy mělo Rusko sice slabou, ale existující pluralitu stran, nějakou soutěž mezi nimi a nezávislejší média.

Co následovalo pod Putinem – Ovládnutí televizí a většiny médií.

Následovalo schválení zákonů o „zahraničních agentech“ a „nežádoucích organizacích“, které vedly k likvidaci NGO a nezávislých institucí. A to zejména po roce 2012. To se ještě vystupňovalo po invazi na Ukrajinu v roce 2022.

Volby přestaly být férové – Vylučování kandidátů, manipulace, nátlak, všechny kontrolní orgány byly prakticky vyštípány z pozorování voleb.

Výsledek – Dnes je Rusko hodnoceno jako nesvobodné“ a autoritářské, ne jako demokracie. Systém si formálně drží volby a parlament, ale jde o učebnicové „volební autoritářství“.

Co leze z těchto příkladů za vzorec?

Skoro ve všech případech je scénář hodně podobný:

1. Legitimní vstup do funkce – volby, koalice, jmenování dle ústavy. Tedy přesně to, co popisuješ: „lidé to tak chtějí“.
2. Postupné oslabení brzd a protiváh – Změny ústavy / volebního zákona ve prospěch vítěze (Orbán, Mussolini, Chávez), převzetí kontroly nad policií, tajnými službami, justicí (KSČ 1945 – 48, Rusko, Maďarsko).
3. „Výjimky“ a stavy nouze – Boj proti terorismu, gangům, vnějšímu nepříteli – to je důvod pro výjimečný stav, který se nikdy neskončí (Hitler, Erdoğan, Bukele, Maduro).
4. Normalizace myšlenky, že „vítěz voleb = stát“ – Opozice se přestává chápat jako legitimní protiváha a začíná být vnímaná jako „zrádci“, „agent cizích mocností“ atd.
5. Lidem dochází pozdě, že už není jak to otočit – protože nástroje obrany (nezávislá justice, svobodná média, férové volby) už byly mezitím demontované.

Pohled „vyhráli, tak ať si dělají, co chtějí“ je historicky velmi spolehlivý recept, jak z demokracie udělat něco úplně jiného.

The post Jak se stát diktátorem díky demokracii appeared first on Přemek Kubák.

Podívejme se do historie

Dnes se radujeme z jihočeských rybníků, valašských pastvin, šumavských lesů, kocháme se kdejakým historickým městem, posedíme rádi třeba na Moravě v Kobylí ve vinařství a těžíme zde bohatě po mnoho generací z turistického ruchu.

Kdybychom nahlédli do kronik, zjistili bychom, že bylo velmi často impulzem k rozvoji nějakého regionu gesto panovníka, nebo jiného šlechtice. Jednomu městu zrušil na 20 let daně, jinde dával pozemky zdarma, někde investoval cíleně své peníze, zatímco v další oblasti sázel les, ze kterého neměl on sám nic a profitovali z něj až jeho vnuci. Často také panovník podpořil v nějakém městě určitý řemeslnický cech. V pozdním středověku se 95% obyvatel živilo zemědělstvím a proto bylo také třeba, aby v regionu, o jehož rozvoj šlo, vznikala kovářství, truhlářství, bednářství a aby zde kvetl obchod. Nemalé oblasti byly také v různých dobách osvobozené od vojenské povinnosti. To proto, aby se sem přestěhovali mladí lidé, aby zde mohli zdatně hospodařit, plodit děti a došlo zde k co nejrychlejšímu zalidnění. … Moudrý panovník zkrátka nehledal spravedlnost, ale hledal nejlepší řešení.

Zpět do současnosti

Dohadujeme se zde nyní o tom, jestli mají, nebo nemají vinaři platit spotřební daň a v jaké výši. Zkusme se na problém podívat tak, že nebudeme jen sčítat zlaťáky a porovnejme si třeba to, co snad lze porovnat. Často slyšíme argument, že jiní zemědělci, pěstující jiné plodiny, jí musí platit v plné výši. Tak proč by ji neměli platit vinaři? Jiný pohled nám ale říká, že pole s řepkou nemá kolem sebe žádnou kulturu, nehledí se při jejím pěstování na krajinotvornou činnost, ani se při popíjení řepkového oleje netančí, nezpívá, nestaví se májky a nepořádají se jeho košty. Je to zkrátka ponejvíce business.

Nic proti businessu, já také rád vydělávám peníze a nedělám webové stránky zdarma. Jenže vinohrady nejsou jen zdrojem peněz, ale také na sebe mají navázanou obrovsky pestrou paletu tradic plných života, kultury, pospolitosti lidí, hudby, radosti, cestovní ruch a utvářejí podobu celého regionu. Vinařství je v neposlední řadě také krajinotvorná činnost. Ve vinicích žije nepřeberné množství živočichů, ptáků a lidem dělá radost i pouhý pohled na ně. To všechno kdysi rozběhly moudrá rozhodnutí tehdejších vládců, kteří sem přivedli a podpořili pomocí úlev lidi, kteří uměli révu pěstovat. Údajně to bylo především za časů krále Karla IV, ale myslím, že to nebyla jen jeho zásluha. Neříkám, že by tohle vyšší daně z vína zničily, ale říkám, že bychom neměli hledat jen spravedlnost a chtít všechno srovnat do průměru a šedi. Měli bychom zkrátka do našeho hodnotícího algoritmu zahrnout i nefinanční a mnohdy i neměřitelné a nadčasové hodnoty.

Jaký názor tedy zastávám?

Žádný tvrdý. Jsem veliký přítel tržní ekonomiky, ale zkrátka to nevidím černobíle a myslím, že je potřeba hledat moudré řešení. A to i pokud nebude spravedlivé.

PS: Jak jste asi poznali, tak tento článek nepsala umělá inteligence, ale vznikl ryze díky inteligenci mojí. Umělá inteligence, neboli AI totiž nikdy neucítí vůni vinohradu, ani neuslyší jeho šumění a nikdy se jí nevybaví vzpomínky, které mám s vinohrady pevně spojené. A tak bych jí napsání takového článku nikdy nesvěřil, protože by to byl jen kec mec lívanec :-). Napsala by to sice rychle, ale člověk nemá jen rubat peníze, ale také snít a mít radost. Myslím, že by měli politici také občas posedět, nebo i poležet ve vinohradu. Vím, že sem k nám na Moravu jezdí do vinných sklepů na mejdany a výjezdní zasedání, ale to samotné pro nasátí atmosféry nestačí. Půjdu se tedy za chvíli projít do vinohradu :-)!

The post O víně daních a spravedlnosti appeared first on Přemek Kubák.

The post Landa a Ledecký podporovateli očkování? appeared first on Přemek Kubák.