Moje oblíbená média

Pryč jsou ty doby, kdy jsem se večer romanticky díval na okna sídliště v Bystrci a poznal podle blikání, kdo se na co dívá. Část oken poblikávala v rytmu komerční Novy, část v rytmu ČT1, sem tam nějaká ta Prima a ejhle támhle solitér sledující ČT2, nebo něco, co nešlo poznat (třeba si pouštěl něco na videu). Ne že bych na tyto časy nějak extra nostalgicky vzpomínal, ale tak to zkrátka bývalo. Někdy tehdy, tedy okolo roku 2000 jsem si řekl, že televizi vlastně nepotřebuju. A to i přesto, že jsem býval televizním opravářem. Vlastně třeba i možná právě proto, kdo ví. Třeba jsem byl televizorů přejezený.

Jediné,co mi z koukání na televize zůstalo …

… Je archiv České televize a sem tam nějaký pořad z jiného archivu. Ale těch moc není. Česká televize je pro mě tedy téměř výhradním dodavatelem televizní zábavy i poznání.

To s rádiem to vždycky bylo jinak

I když ….

Po revoluci se objevilo obrovské množství stanic, které většinou chrlily na lidi muziku a vtípky. Málokterá stanice měla nějakou vlastní smysluplnou tvorbu. Některé stanice řešili tvůrčí impotenci tím, že přebíraly pořady od jiných stanic, nebo externích tvůrců, ale většinou tím stejně nepokryly příliš mnoho vysílacího času. Jedinou a naprosto zásadní výjimkou je pro mě dlouhodobě Český rozhlas. Jeho archiv je prostě jedinečný.

Ze stanic mě nejvíce baví Český rozhlas Plus. Je to zpravodajsko – publicistická stanice, ale také tam běhají vzdělávací pořady, které mě vždycky baví.