Příklady vzestupů diktatur:

Německo – Hitler a konec Výmarské republiky

Hitler se nestal diktátorem přes legalizovaný proces, kdy byl v lednu 1933 jmenován kancléřem. Bodem zvratu byl patrně 23. březen 1933, kdy byl přijat tzv. Zmocňovací zákon (Enabling Act), který vládě (ve skutečnosti Hitlerovi) umožnil vydávat zákony bez parlamentu a i v rozporu s ústavou. To byl v podstatě právní konec demokracie. Dosáhl toho kombinací strachu (Reichstag hoří, hrozí námkomunistické spiknutí), vyhlášením výjimečného stavu, zatýkáním opozice, zastrašováním poslanců, kteří měli o tomto zákoně hlasovat.

Výsledek – formálně bylo Německo stále státem se zákony a parlamentem, fakticky se ale stalo totalitním režimem.

Itálie – Mussoliniho a rozebrání parlamentu zevnitř:

Mussolini se dostal k moci v roce 1922 po tzv. Pochodu na Řím. Král Viktor Emanuel III. ho jmenoval premiérem v rámci normální ústavní procedury, aby uklidnil chaos.

Trik číslo 1 – V roce 1923 došlo k prosazení volebního zákona, takzvaného Acerbova zákona, který říkal, že kdo získá 25 % hlasů, bere automaticky 2/3 křesel v parlamentu. To dalo fašistům obrovskou umělou většinu.

Trik číslo 2 – Postupné utažení šroubů mezi lety 1925 – 1927, kdy Mussolini postupně přetvořil svůj úřad na prakticky neodvolatelné hlavní vedení vlády. Zlikvidoval lokální samosprávy a nahradil je jmenovanými úředníky. Zakázal ostatní strany a zrušil skutečné volby. Zůstaly jen plebiscity s jedním seznamem.

Výsledek – Ze státu s volbami je během pár let policejní diktatura. Vše proběhlo bez jednoho velkého převratu, jen dí díky sérii „legálních“ kroků.

Československo – vítězné volby komunistů a Únor 1948

Náš domácí názor často zní „vyhráli, tak ať vládnou“ dovedený do extrému. V roce 1946 vyhrála KSČ s 38 % hlasů. Na základě toho se Gottwald stal předsedou vlády. Byly to poslední svobodné volby na dlouhá desetiletí.

Prvotní mezidobí – Komunisté měli pod palcem z počátku zejména vnitro, bezpečnostní složky, propagandu a postupně si přebírali státní aparát, ale formálně to pořád byla koaliční vláda.

Únor 1948 – Když se nekomunističtí ministři pokusili odporovat čistkám v policii, podali demisi v domnění, že je prezident Beneš podrží. Ten ovšem pod tlakem hrozby občanské války a sovětské intervence kapituloval a jmenoval vládu, kde měli komunisté vše pod kontrolou. Následoval čistý puč, represe, napsání a schválení nové ústavy „lidově demokratického státu“.

Výsledek – z poslední demokracie ve východní Evropě je během pár dní čtyřicetiletá diktatura.

Hezký (a mrazivý) příklad, jak vyhrané volby neznamenají „mandát zlikvidovat demokracii“.

Maďarsko – Orbán a „liberální demokracie“

Viktor Orbán zatím (v roce 2025) bohužel není historické postava, ale o to je popis jeho uchopení moci důležitější.

Start – Viktor Orbán a strana Fidesz mají od roku 2010 ústavní většinu zcela normálně z voleb.

Co se dělo dál – Prosadil změny ústavy a volebních pravidel ve prospěch Fideszu. Pak přišlo ovládnutí veřejnoprávních médií a nátlak na soukromá média. Dále pak zapracoval na tom, aby se soudnictví stalo jemu podřízené a na oslabení nezávislých institucí.

Sám Orbán to pojmenoval jako „neliberální demokracie“ – Volby zůstávají, ale reálná soutěž je čím dál méně férová.

Výsledek – Formálně parlamentní demokracie, fakticky režim, kde vítěz voleb skoro nemá brzdy.

Venezuela – Chávez, Maduro a rozpad jedné z nejstabilnějších demokracií regionu

Venezuela je v roce 2025 podivně řízenou zemí.

Start – Venezuela byla do 90. let stabilní demokracií. V roce 1998 je zvolen prezident Hugo Chávez.

Klíčový krok – V roce 1999 svolává Chávez ústavodárné shromáždění, prosadí novou ústavu a obchází stávající parlament. Nastává velká koncentrace moci v rukou prezidenta – Keough School of Global Affairs. Došlo k postupně k ovládnutí soudů a volební komise a následně pak k osekání volné soutěže ve volbách a médiích, po kterém následovalo zneužívání státních zdrojů ve prospěch vládní strany.

Chávezův nástupce Nicolás Maduro na něj pak svižně navázal a brzy přišel konec férových voleb, brutální represe, kolaps institucí i ekonomiky.

Výsledek – země, která byla kdysi demokratická a relativně bohatá, je dnes klasický autoritářský režim, i když se pořád ohání volbami.

Turecko – Erdoğan a demokracie pod „výjimečným stavem“

Start – Recep Tayyip Erdoğan přišel k moci volbami, jeho strana AKP dlouho fungovala v rámci systému, který byl minimálně hybridně demokratický.

Zlom – Po protestech a korupčních skandálech přišly tvrdé zásahy proti opozici a médiím. Následoval pokus o puč v roce 2016 a po něm dlouhodobý výjimečný stav, masové čistky, zavírání novinářů a opozice se zavíráním desítek médií.

V posledních letech EU i další pozorovatelé mluví o „nejhorším demokratickém úpadku v historii Turecka“, volby jsou čím dál méně férové a opozice čelí kriminalizaci.

Výsledek – stále probíhají volby, ale režim je fakticky autoritářský – vítěz si systémy „doladil tak“, aby skoro nešlo prohrát.

El Salvador – Bukele, bezpečnost a cena za ni

Čerstvý příklad dnešní doby – a hodně názorný.

Start – Prezident Nayib Bukele vyhrál volby jako „moderní“ outsider.

Bezpečnost jako mandát ke všemu – Od roku 2022 běží trvalý výjimečný stav kvůli gangům, v rámci něhož dochází k suspendováním základních práv, masovému zatýkání (80 tisíc lidí), minimální aplikaci procesního práva a jsou dokumentované případy mučení a úmrtí v detenčních zařízeních.

Zároveň prosadil výklad ústavy umožňující opakovanou kandidaturu, ačkoli dříve byla znovuzvolení bariérou proti autoritářství.

Paradox – kriminalita dramaticky spadla, země hlásí nejnižší počet vražd v regionu – a právě to legitimizuje čím dál tvrdší režim.

Výsledek – Velká část obyvatel se cítí bezpečněji, ale instituce demokracie jsou systematicky rozebírány.

Rusko – z „nedokonalé demokracie“ k otevřenému autoritářství

Vše začalo v roce 2000, kdy mělo Rusko sice slabou, ale existující pluralitu stran, nějakou soutěž mezi nimi a nezávislejší média.

Co následovalo pod Putinem – Ovládnutí televizí a většiny médií.

Následovalo schválení zákonů o „zahraničních agentech“ a „nežádoucích organizacích“, které vedly k likvidaci NGO a nezávislých institucí. A to zejména po roce 2012. To se ještě vystupňovalo po invazi na Ukrajinu v roce 2022.

Volby přestaly být férové – Vylučování kandidátů, manipulace, nátlak, všechny kontrolní orgány byly prakticky vyštípány z pozorování voleb.

Výsledek – Dnes je Rusko hodnoceno jako nesvobodné“ a autoritářské, ne jako demokracie. Systém si formálně drží volby a parlament, ale jde o učebnicové „volební autoritářství“.

Co leze z těchto příkladů za vzorec?

Skoro ve všech případech je scénář hodně podobný:

1. Legitimní vstup do funkce – volby, koalice, jmenování dle ústavy. Tedy přesně to, co popisuješ: „lidé to tak chtějí“.
2. Postupné oslabení brzd a protiváh – Změny ústavy / volebního zákona ve prospěch vítěze (Orbán, Mussolini, Chávez), převzetí kontroly nad policií, tajnými službami, justicí (KSČ 1945 – 48, Rusko, Maďarsko).
3. „Výjimky“ a stavy nouze – Boj proti terorismu, gangům, vnějšímu nepříteli – to je důvod pro výjimečný stav, který se nikdy neskončí (Hitler, Erdoğan, Bukele, Maduro).
4. Normalizace myšlenky, že „vítěz voleb = stát“ – Opozice se přestává chápat jako legitimní protiváha a začíná být vnímaná jako „zrádci“, „agent cizích mocností“ atd.
5. Lidem dochází pozdě, že už není jak to otočit – protože nástroje obrany (nezávislá justice, svobodná média, férové volby) už byly mezitím demontované.

Pohled „vyhráli, tak ať si dělají, co chtějí“ je historicky velmi spolehlivý recept, jak z demokracie udělat něco úplně jiného.

The post Jak se stát diktátorem díky demokracii appeared first on Přemek Kubák.

Jaké jsou Babišovy nejsilnější zbraně

• Pochopil, že politika je marketing.
• Umí v lidech vyvolat emoce a dobře jich využít.
• Umí ze sebe ve správný moment udělat oběť a chudáčka.
• Je ochoten zahodit zodpovědnost a ze státních peněz rozdávat dárečky.
• Dokáže si přivlastnit úspěchy a naprosto mlčet o neúspěších.
• Na rozdíl od ostatních neuráží jednodušší lidi.
• Není nudný a pochopil, že lid má rád baviče.

Babiš není černobílý

Nejsem nějaký zaťatý antibabišovec, ani tepač zlodějů a zlotřilců. To bych se uteal k smrti, protože je tady obrovské množství lidí, kteří kradou, podvádějí, lžou a není v mých silách proti nim jakkoli bojovat a proto se jimi ani moc nechci zabývat. Nicméně se blíží parlamentní volby a mě přijde hloupé, aby i nadále tvořil zákony ten, kdo je pak využívá v businessu a aby si dotace od státu či EU přihrával ten, kdo reprezentuje stát.

Jestli je Babiš víc lump, nebo víc hrdina, to ať posoudí jiní.

Co po Babišovi?

Není těžké sestřelit Babiše. Stačí, aby se správně spojila opozice a došlo by k tomu. Jenže co pak, co až prohraje volby a odejde? Je zde někdo, kdo by dokázal být dobrým lídrem, tedy premiérem? Je zde výrazná osobnost, která dokáže mluvit se širokým spektrem politiků a třeba i sjednocovat lidi? Podle mě není. Místo toho je zde celá řada nemoudrých až populistických kohoutů, kteří by rádi získali moc. Mnozí z nich už ovšem skoro neudrží moč a schází jim kreativita, nadhled, respekt … Prostě takový ten mladický elán, který bychom potřebovali. Nepotřebujeme ve vedení země staré chlapíky, kteří si ještě chtějí užít, ani mladé levicové šviháky, kteří by tady chtěli budovat přestřeleně sociální stát. Nepotřebujeme ani xenofoby, populisty a ultrapravicové pseudovlastence, kteří si myslí, že vlastenec je ten kdo někoho vyhání a bojí se i černýho kafe.

Potřebujeme moderní, pokud možno mladé, kreativní, respektující, poctivé, podnikavé lidi, za kterými se netáhne smrad z minulosti a nebojí se budoucnosti. A takového člověka bohužel u nás jaksi nyní nevidím.

The post Proč lidi volí Babiše appeared first on Přemek Kubák.

KSČM

Plusy:

• Poměrně jasně vybarvená strana, která nezastírá, že je nástupcem totalitní KSČ.

Mínusy:

• Nikdy se neomluvili za zločiny komunismu.
• Mají stále totalitní levicové choutky, jako je znárodňování, diktování lidem, co mají dělat.
• Je v ní hodně lidí, kteří pláčou po socialismu.

Starostové a nezávislí

Plusy:

• Jejich lidé poměrně dobře pracovali v komunální politice.
• Není kolem nich mrak průšvihů a afér.
• Jejich lídrem doposud byl vždy jasně mluvící člověk.

Mínusy:

• Jakási trvalá neschopnost vyrůst ve větší stranu a proto se často musí k někomu přimknout.

Moravané

Plusy:

• Nic mě nenapadá.

Mínusy:

• Objeví se vždy jen před volbami.
• Vzbuzují v lidech pocit, že Moravě by se jako samostatnému subjektu dařilo lépe.

ČSSD

Plusy:

• Vždy mají ve straně několik zajímavých osobností, které by podle mě mohly být i lídrem.

Mínusy:

• Jejich současný lídr Jan Hamáček je na mě až moc veliký pletichář.
• Z této strany vzešla nejedna podivná (převážně škodící) postava naší politiky, včetně prezidenta Miloše Zemana, nebo například zesnulého předsedy Stanislava Grosse, nebo buldočí muž Jiří Paroubek.
• Jejich čelní představitelé podezřele často neumějí počítat, nebo respektive možná záměrně počítají špatně. Například současná ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, nebo bývalý předseda Jiří Paroubek, který veřejně hlásal, že dluhy se nemusejí platit.

ANO 2011

Plusy:

• Předseda, tedy Andrej Babiš je pracovitý. To ovšem může být negativní, protože lze intenzivně pracovat i na hloupostech a o to větší dopad pak mají.
• Vynikající politický marketing.

Mínusy:

• Předsedou je člověk s pochybnou minulostí.
• Předseda rozhoduje o dotacích, státních zakázkách a zákonech a současně z nich profituje.
• Vše je v této straně o lídrovi. Je to tedy až příliš strana jednoho muže.

Piráti

Plusy:

• Mají inteligentního a výrazného předsedu, který umí správně používat rodný jazyk.

Mínusy:

• Poslední dobou se projevují příliš levicově.
• Často se stává, že jejich poslanci hovoří o něčem, čemu nerozumí a tváří se, že tomu rozumí. Například trh s nemovitostmi.
• Neumějí vystupovat jednotně a tím vzniká obraz mírně chaotické, rozevláté strany. Oni sami to prezentují jako důkaz demokratičnosti, ale je z toho spíš guláš.

TOP09

Plusy:

• Poměrně dlouhodobě konzistentní politické názory a směr. Strana je tedy jasně čitelná.
• Sympatická současná předsedkyně, která dokáže jasně formulovat myšlenky.

Mínusy:

• Mírně zdivočelý bývalý předseda Kalousek.
• Absence více výrazných osobností.

Přísaha

Plusy:

• Lídr hnutí Robert Šlachta v minulosti vykonal veliké množství práce u Policie a zdá se mi, že to byla dobrá práce.
• Velmi dobrý politický marketing.
• Pan Šlachta je silná osobnost s dobrou znalostí podnikatelských, politických i jiných pletich a umí číst v lidech.

Mínusy:

• Absence více výrazných osobností. Hnutí je postaveno na tváři pana Šlachty.
• Nejistota, s kým (v případě úspěchu) bude chtít jít pan Šlachta, tedy celé hnutí, do koalice.

KDU-ČSL

Plusy:

• Okolo strany není příliš mnoho afér a stále v ní žije jakýsi duch Josefa Luxe. To byl sice pletichář, ale zdálo se mi, že měl své hranice a nezašel v nich příliš daleko.

Mínusy:

• Strana, která půjde do koalice i „s čertem“, jen aby byla ve vládě. V minulosti to mnohokrát udělala.
• Strana má v názvu křesťanství (řekněme že je to symbol porozumění a humanity), profituje z toho v některých regionech ve volbách, ale na chování to moc znát není.

Trikolora

Plusy:

• Nic mě nenapadá.

Mínusy:

• Podivná strana s mírně extremistickými, populistickými názory, ve kterých je jasně otisknutý duch Václava Klause mladšího a tím i staršího.
• Absence výrazných, moudrých osobností.

Strana zelených

Plusy:

• Nic mě aktuálně nenapadá, což mě mrzí, protože jinak je myšlenka ochrany přírody důležitá.

Mínusy:

• Totálně zklamali voliče tím, že neunesli tíhu zodpovědnosti a brzy po vstupu do vysoké politiky se rozštěpili na mnoho názorových frakcí, poté se rozhádali a rozpadli.
• Absence jakékoli zajímavé osobnosti.
• Strana je prázdnou skořápkou.

Volný blok

Plusy:

• Nic mě nenapadá.

Mínusy:

• Předseda věří konspiračním teoriím a sám je vytváří. Například pomohl rozšířit fámu, že letadlo vyčkávající nad Brnem kvůli špatnému počasí, sypalo Covid 19.
• Předseda Lubomír Volný se proslavil tím, že se popral ve sněmovně a pak využil popularitu k založení hnutí.
• Do strany pan předseda nabral lidi jako Jana Bobošíková a Hana Lipovská (rozvracečky České televize).

ODS

Plusy:

• Velmi jasně čitelná strana se stabilními hodnotami.
• Ve straně jsou zajímaví lidé, jako je Miroslava Němcová, Zbyněk Stanjura, nebo Miloš Vystrčil, který se často vymezuje proti prezidentu Miloši Zemanovi.

Mínusy:

• Poměrně silně zamotaná minulost ve které figurují podivné postavy jako Ivan Langer, Václav Klaus, …
• Petr Fiala je slabý předseda.
• Promrhali mnoho důvěry voličů. Byli mnohokrát vládnoucí silou a kvůli aférám přišli o přízeň voličů. Jejich aféry otevřely ke vstupu do politiky dveře Andreji Babišovi.

SPD

Plusy:

• Nic mě nenapadá.

Mínusy:

• Jedná se o hnutí jednoho muže, tedy předsedy Tomia Okamury, který na mě působí jako člověk, kterému jde především o to, aby byl populární.
• Pan Okamura bere do strany kohokoli, kdo nejde proti jeho názorům a je výrazný. Tito lidé ho pak průběžně opouštějí, zrazují (například při rozvratu jeho vlastní strany Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury) a zakládají si vlastní radikální strany, jako je Volný Blok.
• Pan Okamura si vyzobává témata pomocí nichž může snadno manipulovat voliči. Je to tedy populista, který vyvolává v lidech emoce, zpravidla strach, nenávist a pak nabízí řešení.

The post Parlamentní volby 2021 – koho volit appeared first on Přemek Kubák.