Nejraději bych se od takových lidí držel dál, ale vždycky to přece jen nejde. A tak je člověk někdy účasten podivných her některých individuí i když nechce, nebo je dokonce okraden. Nemluvím o velikých krádeží, které člověk musí hlásit na policii, ale spíše o malých drobných krádežích, lžích, podvodech a podrazech, které se dějí denně jak na běžícím pásu.

Jak na ně reagovat?

Mám na mysli, jak reagovat na lži a podrazy i na lháře, se kterými člověk přijde do kontaktu. Sám úplně nevím. Mám v sobě pocit, že nechci vyvolávat spory, nechci někomu ublížit, ale na druhou stranu vím, nepoctivým lidem pak roste o to větší hřebínek. Jenže já jsem citlivý člověk a mám jen jedno zdraví …

Dá se kontaktům s lháři a podvodníky předcházet?

Odpověď je, že částečně to jde. Člověk si vybírá životního partnera, zaměstnavatele, obchodní partnery, bydliště … ale pak přicházejí bytosti, které člověk nezval, nechtěl, nečekal, jako jsou sousedé, kolegové v práci, přátelé partnerů … jistě že se proti nim může člověk vymezit, ale někdy je to opravdu náročné. V těchto situacích mají paradoxně navrch ti bezcitnější, tedy ti, kteří zpravidla problém způsobili. Zatímco my citliví taháme jaksi za kratší konec. Minimálně v tom, že jsme z nejrůznějších podivností lhářů, zlodějů a podvodníků unavení a někdy i nemocní.

Máme se naučit nevšímavosti nebo bojovnosti?

To kdyby tak člověk věděl …

The post Je lhaní a kradení normální? appeared first on Přemek Kubák.