Větší svoboda pro mě byl třeba i důvod, proč jsem nechtěl jít ani na žádnou vysokou školu. Já už se prostě nechtěl učit to, co po mě chtěli jiní. Nechtěl jsem mít povinnost někomu zase při dalších zkouškách dalších 5 let dokazovat, že něco umím.

Vybrat si míru svobody

Když jsem pak začal pracovat v různých firmách, bylo mi nejlépe tam, kde jsem měl co největší svobodu. Jsem typ člověka, kterému stačí zadat úkol a sám si najde vhodnou cestu k realizaci a přitom se něco naučí. Proto jsem se také posléze rozhodl podnikat a nemít nad sebou nikoho, kdo mi bude určovat co a jak musím dělat. Podnikání mě také naučilo, že někdy je potřeba se cíleně něco učit. Je potřeba se občas přinutit, zabejčit se a učit se. Ale vždycky to probíhá nejlépe tehdy, když má člověk potřebu se danou věc naučit, nebo když je pod tlakem okolností. Podnikatel totiž většinou i tehdy ví, že se do těch okolností dostal sám a že je potřebuje vyřešit.

Tleskám rodičům!

Tím, co jsem napsal nijak nezlehčuji situaci rodičů. Ti byli hozeni do něčeho, co sami nikdy nedělali. Byly na ně navaleny úkoly a podle mě se s tím popasovali dobře.

Hezky o tom na svém blogu píše Krkavčí matka v článku:
„Tak jsem ráda, že jsme si to domácí vzdělávání vyzkoušeli. Aspoň vím, že tohle teda ne!„

The post Haranténa není domácí vzdělávání! appeared first on Přemek Kubák.

Externí zábava

Myslím si, že situace je daleko náročnější pro ty, kteří jich hojně využívali. Neříkám, že je to špatně využívat externí bavidla, jen to zkrátka konstatuji. Externí bavidlo je třeba kino, divadlo, restaurace, koncert, dětský kroužek, návštěva obchoďáku, zábavního centra …

Interní zábava

Pro ty, kteří jsou zvyklí si zábavu najít, nebo interně vytvořit doma, pro ty je to myslím nyní snazší. Takovou interní zábavou je pro někoho třeba uklízení, péče o děti, nějaké kutilství na zahradě, hrabání se v hlíně, práce v nějaké domácí dílničce …

Práce

Pro ty, kteří do práce dále chodí a dojíždějí se asi nic moc nezměnilo. Naopak veliká změna nastala pro ty, kteří museli zůstat doma, nebo mají homeoffice. Speciální skupinou jsme my, kteří pracujeme z domu, protože pro nás se toho změnilo opravdu minimum. Mě konkrétně sice odpadly nějaké zakázky, ale jiné se zase objevily. Takže aktuálně dělám třeba práce pro stěhovací firmu a také pro realitní kancelář RE/MAX, ale také provádím úpravy na našem firemním webu zaměřeném na tvorbu webových stránek. Výhodou je, že mě tato práce nejen živí, ale také baví. Takže tím nijak netrpím.

Z výše napsaného toho moc neplyne

Je jasné, že i mě ubyly možnosti pro odreagování, protože i já mám rád zábavičky. A to jak ty interní, tak ty externí. To prostě tak je, že se člověk potřebuje odreagovat. Ale je fakt, že protože žiju na vesnici, tak mám nyní těch možností podstatně více, než jich mají ti ve městě. Respektive je pro mě snadné vyjít ven, jít se projít a přitom potkat minimum lidí.

The post Zábavy a zábavičky v době Koronaviru appeared first on Přemek Kubák.

Jaksi si myslím, že mi neprospívá stresování z čehokoli a tak nepovažuju za dobré, abych se nějak ničil přemýšlení o tom, co mi může Koronablbec udělat. Proto si z něj raději dělám legraci. Legrace neznamená ignorování nebezpečí.

Asociál v karanténě?

I když žiju sám a jsem na samotu poměrně dobře připraven a zvyklý (jak fyzicky, tak mentálně), tak jsem přesto člověk velmi společenský a o to víc by mi v případě brutální karantény chyběl kontakt s lidmi. Lidi, kteří mají doma ženu, děti budou sice v karanténě, ale nebudou sami. Zatímco my samoťáci budeme najednou možná brutálně sami. Tak na nás nezapomeňte a sem tam nám alespoň zavolejte, nebo dorazte na návštěvu :-).

Vliv na můj business

Lidi mi teď říkají, že se mám, že pracuju z domu v IT oboru a nemusím proto mezi lidi. No to nemusím, tedy ne nutně. Koronavirus mě sice (díky snadné možnosti izolace) asi nenapadne, ale přesto už i teď má dopad na můj business. Tvorba webů je totiž fatálně závislá na prosperitě našich klientů. Pokud prosperují, prosperujeme i my. Pokud neprosperují, je to nepříjemné i pro nás.

A co s tím vším?

• Normálně pracuju na zakázkách a kdyby nebyly, tak budu pracovat na svých projektech.
• Rozhodně se ale nebudu bát návštěv, protože totální izolace by mi ubližovala více než jisté riziko nakažení virem.
• Pokud se přece jen stane, že budu mít více času, tak se zakousnu do:
  • Práce na chaloupce,
  • přebrousím moji angličtinu,
  • uklidím co se dá,
  • třeba zase začnu mixovat hudbu,
  • nebo se zahrabu do čtení, nebo povídání o knížkách …

The post Já a Koronavirus Moribundus appeared first on Přemek Kubák.