To, že to sypání fešák omylem nevypnul, nebo možná někdo dal nevhodný pokyn, to je podle mě mikroproblém. Větší potíž je, že se auty jezdí příliš a následně pak musí být vše intenzivní. Intenzivně je potřeba budovat silnice, zavážet palivo do čerpaček, intenzivně auta smrdí, hlučí, zabírají místo. Pak se musí přijímat opatření kam je všechny dát. V zimě intenzivně solit, prohrnovat. Na jaře pak intenzivně všechno umývat a shrabovat. Pak intenzivně hynou stromy okolo silnic. Pak musíme intenzivně zavlažovat. Protože máme všude beton a asfalt, tak ho musíme v létě intenzivně kropit. Intenzivně opravovat silnice i proježděné chodníky a ohnutá světla.

Všichni pak intenzivně pracují, aby si díky autu ušetřili denně 30 minut času. Ale ve skutečnosti je auto stojí tolik peněz, že denně musejí pracovat o 2 hodiny déle, aby ho uživili, takže časově jsou vlastně v mínusu. Pak musejí tedy intenzivně vydělávat, aby ho uživili a ideálně našetřili na další pro manželku a děti. Ty pak převezmou časem závazek a pak už i oni intenzivně začnou vydělávat. No a jak se jednou auto koupí, pak už se po něm musí koupit další. Pak se intenzivně vydělává na povinné ručení a když se auto rozbije, tak se intenzivně nadává a řeší co s tím.
Když se pak něco nedělá intenzivně, tak se intenzivně nadává, že se to nedělá. A když někdo něco udělá omylem, když to neměl dělat, tak se nadává ještě intenzivněji.

Ta intenzita nás prostě provází všude, což nám má říkat, že je to tak nutné. Dokonce máme intenzitu i v technických a technologických procesech. Máme intenzivní zemědělství, intenzivní vzdělávání, intenzivní chov ryb, intenzivní medicínu, intenzivní chovy a dokonce jsme vynalezli i intenzivní odpočinek.

The post Úvaha o intenzitě appeared first on Přemek Kubák.