Podívejme se do historie

Dnes se radujeme z jihočeských rybníků, valašských pastvin, šumavských lesů, kocháme se kdejakým historickým městem, posedíme rádi třeba na Moravě v Kobylí ve vinařství a těžíme zde bohatě po mnoho generací z turistického ruchu.

Kdybychom nahlédli do kronik, zjistili bychom, že bylo velmi často impulzem k rozvoji nějakého regionu gesto panovníka, nebo jiného šlechtice. Jednomu městu zrušil na 20 let daně, jinde dával pozemky zdarma, někde investoval cíleně své peníze, zatímco v další oblasti sázel les, ze kterého neměl on sám nic a profitovali z něj až jeho vnuci. Často také panovník podpořil v nějakém městě určitý řemeslnický cech. V pozdním středověku se 95% obyvatel živilo zemědělstvím a proto bylo také třeba, aby v regionu, o jehož rozvoj šlo, vznikala kovářství, truhlářství, bednářství a aby zde kvetl obchod. Nemalé oblasti byly také v různých dobách osvobozené od vojenské povinnosti. To proto, aby se sem přestěhovali mladí lidé, aby zde mohli zdatně hospodařit, plodit děti a došlo zde k co nejrychlejšímu zalidnění. … Moudrý panovník zkrátka nehledal spravedlnost, ale hledal nejlepší řešení.

Zpět do současnosti

Dohadujeme se zde nyní o tom, jestli mají, nebo nemají vinaři platit spotřební daň a v jaké výši. Zkusme se na problém podívat tak, že nebudeme jen sčítat zlaťáky a porovnejme si třeba to, co snad lze porovnat. Často slyšíme argument, že jiní zemědělci, pěstující jiné plodiny, jí musí platit v plné výši. Tak proč by ji neměli platit vinaři? Jiný pohled nám ale říká, že pole s řepkou nemá kolem sebe žádnou kulturu, nehledí se při jejím pěstování na krajinotvornou činnost, ani se při popíjení řepkového oleje netančí, nezpívá, nestaví se májky a nepořádají se jeho košty. Je to zkrátka ponejvíce business.

Nic proti businessu, já také rád vydělávám peníze a nedělám webové stránky zdarma. Jenže vinohrady nejsou jen zdrojem peněz, ale také na sebe mají navázanou obrovsky pestrou paletu tradic plných života, kultury, pospolitosti lidí, hudby, radosti, cestovní ruch a utvářejí podobu celého regionu. Vinařství je v neposlední řadě také krajinotvorná činnost. Ve vinicích žije nepřeberné množství živočichů, ptáků a lidem dělá radost i pouhý pohled na ně. To všechno kdysi rozběhly moudrá rozhodnutí tehdejších vládců, kteří sem přivedli a podpořili pomocí úlev lidi, kteří uměli révu pěstovat. Údajně to bylo především za časů krále Karla IV, ale myslím, že to nebyla jen jeho zásluha. Neříkám, že by tohle vyšší daně z vína zničily, ale říkám, že bychom neměli hledat jen spravedlnost a chtít všechno srovnat do průměru a šedi. Měli bychom zkrátka do našeho hodnotícího algoritmu zahrnout i nefinanční a mnohdy i neměřitelné a nadčasové hodnoty.

Jaký názor tedy zastávám?

Žádný tvrdý. Jsem veliký přítel tržní ekonomiky, ale zkrátka to nevidím černobíle a myslím, že je potřeba hledat moudré řešení. A to i pokud nebude spravedlivé.

PS: Jak jste asi poznali, tak tento článek nepsala umělá inteligence, ale vznikl ryze díky inteligenci mojí. Umělá inteligence, neboli AI totiž nikdy neucítí vůni vinohradu, ani neuslyší jeho šumění a nikdy se jí nevybaví vzpomínky, které mám s vinohrady pevně spojené. A tak bych jí napsání takového článku nikdy nesvěřil, protože by to byl jen kec mec lívanec :-). Napsala by to sice rychle, ale člověk nemá jen rubat peníze, ale také snít a mít radost. Myslím, že by měli politici také občas posedět, nebo i poležet ve vinohradu. Vím, že sem k nám na Moravu jezdí do vinných sklepů na mejdany a výjezdní zasedání, ale to samotné pro nasátí atmosféry nestačí. Půjdu se tedy za chvíli projít do vinohradu :-)!

The post O víně daních a spravedlnosti appeared first on Přemek Kubák.