Nejraději bych se od takových lidí držel dál, ale vždycky to přece jen nejde. A tak je člověk někdy účasten podivných her některých individuí i když nechce, nebo je dokonce okraden. Nemluvím o velikých krádeží, které člověk musí hlásit na policii, ale spíše o malých drobných krádežích, lžích, podvodech a podrazech, které se dějí denně jak na běžícím pásu.

Jak na ně reagovat?

Mám na mysli, jak reagovat na lži a podrazy i na lháře, se kterými člověk přijde do kontaktu. Sám úplně nevím. Mám v sobě pocit, že nechci vyvolávat spory, nechci někomu ublížit, ale na druhou stranu vím, nepoctivým lidem pak roste o to větší hřebínek. Jenže já jsem citlivý člověk a mám jen jedno zdraví …

Dá se kontaktům s lháři a podvodníky předcházet?

Odpověď je, že částečně to jde. Člověk si vybírá životního partnera, zaměstnavatele, obchodní partnery, bydliště … ale pak přicházejí bytosti, které člověk nezval, nechtěl, nečekal, jako jsou sousedé, kolegové v práci, přátelé partnerů … jistě že se proti nim může člověk vymezit, ale někdy je to opravdu náročné. V těchto situacích mají paradoxně navrch ti bezcitnější, tedy ti, kteří zpravidla problém způsobili. Zatímco my citliví taháme jaksi za kratší konec. Minimálně v tom, že jsme z nejrůznějších podivností lhářů, zlodějů a podvodníků unavení a někdy i nemocní.

Máme se naučit nevšímavosti nebo bojovnosti?

To kdyby tak člověk věděl …

The post Je lhaní a kradení normální? appeared first on Přemek Kubák.

• Nemám auto, takže na něj nemusím 2 hodiny denně vydělávat.
• Nemám rodinu, takže se o ni nemusím 4 hodiny denně starat. Jasně že vím, že tohle není ideální a chtěl bych to změnit :-).
• Pracuju z domu, takže nemusím 2 hodiny denně někam cestovat.
• Rád využívám služby typu dovoz jídla, takže nemusím 1 hodinu denně nakupovat.
• Občas využívám dovoz hotového jídla, takže pak nemusím vařit.
• Žiju v celoročně obyvatelné chatě na kraji malé vesnice, kterou jsem koupil za 1 milion, takže nemusím vydělávat na hypotéku.
• Nemám a neberu klienty, kteří chtějí dělat výkonnostní model odměňování, protože to bych se pak honil za výkony.
• Nemám a většinou neberu klienty, kteří chtějí všechno hned.
• Nejraději dělám pro klienty, kteří mají rozběhnutou firmu, nebo alespoň nejsou na rozběhu businessu fatálně existenčně závislí.
• Mám šikovné kolegy, které sice projektově vedu, ale oni se umí projektově vést i sami (kromě kontaktu se zákazníkem).

Takže pak neřeším, jestli na něčem dělám o hodinu déle. Tedy v celkovém čase. Chvíli dělám, pak zase nedělám, pak zase dělám a počítám jen ten čas, po který dělám. Ale celkově prací trávím více času. Jenže díky výše popsanému si to mohu dovolit. Nejsem zkrátka TOP markeťák, ani TOP vydělávač peněz. Na ty s obdivem hledím, rád se inspiruju, ale jen něčím a nikoli štvaním se za prvním infarktem, ke kterému už bohužel dospělo několik mých stejně starých kamarádů. Je to zkrátka o umění rovnováhy, kterému se učím.

The post Jak šetřím čas a díky tomu neřeším efektivitu práce appeared first on Přemek Kubák.

Učiteli by byli ti, kteří chtějí učit a mají pro to talent. Nezajímalo by mě, jestli byli jedničkáři.

Rozdělení dětí

Ve školách bych zrušil třídy a nechal bych na dětech, kdo s kým chce být ve skupině. Pouze bych předdefinoval počty a bylo by možné i přecházet mezi třídami.

Předměty nebo spíš nepředměty

Základní výukové okruhy:

• Jazyky – chápání literatury a českého jazyka, budování vztahu k psanému a čtenému slovu, světové jazyky.
• Matematické myšlení – schopnost přemýšlet o tom, co se jak počítá, ale hlavně proč se to tak počítá a k čemu to je.
• Umění – výtvarné, hudební, rukodělné – podle talentu člověka)
• Tělovýchova a sebepoznání – pohybové návyky, pohyb v přírodě, jóga, posilování, trochu sportu, pracovní návyky, rukodělné práce, komunikace, spolupráce, sebevědomí, meditace, osobní rozvoj, respekt, tolerance.
• O planetě a lidstvu – příroda, geografie, geologie, zeměpis, historie

Doplňkové okruhy

• Chemie a fyzika – učení o hmotné podstatě světa
• Informatika – učení o uspořádanosti světa, pěstování schopností vnímat svět nejen fyzicky, ale také pracovat s informacemi, tvořit informace, třídit je, efektivně používat zdroje, analyzovat.
• Technika – stroje, technologie, vize kudy dál.
• Nové unikátní předměty – možnost vymyslet zcela nové předměty.

Hodnocení a srovnávání učitelů a ředitelů

Místo testování, inspekcí a porovnávání škol či učitelů by se podporovala spolupráce, kooperace a výměna zkušeností s důrazem na hledání a navrhování řešení.

• Setkávání učitelů a ředitelů různých škol – učitelé a ředitelé by se pravidelně setkávali na regionálních i větších setkáních i při jiných mimoškolních aktivitách s pedagogy z jiných škol. Tam by si vzájemně vyměňovali zkušenosti a pomáhali hledat řešení problémů. Přirozeně by tak docházelo k porovnání fungování škol.

Hodnocení a srovnávání žáků

• Základní princip – Za hodnocení žáka je plně zodpovědný učitel.

Práva koordinátorů, ředitelů, učitelů a žáků

• Základní princip – všichni jsou si rovni a problémy se řeší komunikací se všemi zainteresovanými úrovněmi a nikoli pouze direktivně.
• Řešení stížností – všichni mají právo stěžovat si nebo chválit kohokoli přímo na ministerstvu školství, které pak má právo řešit problémy pomocí principu subsidiarity (problémy se řeší na co nejnižší úrovni). Když si tedy například stěžuje ředitel, tak ho ministerstvo řeší nejen s koordinátorem, ale i ředitelem s učiteli i žáky, kterých se problém týká.
• Kompetence – ministerstvo působí nejprve jako mediátor a volí nejlepší způsob řešení daného problému. Poté navrhne účastníkům sporu řešení.

Financování a platy

• Princip – školy by měly být dobře financované buď ze státních, nebo soukromých zdrojů. Učitelé by byli placení individuálně podle uvážení ředitele. Na jednoho učitele by škola dostávala dvojnásobek průměrné mzdy. Jeden učitel by tedy mohl mít v extrémním případě plat 30 000 a druhý 90 000. Plat by ředitel určoval nejen podle kvality učitele, ale také podle jeho ochoty dělat něco navíc, rozvíjet se.
• Rozpočet – škola by měla jeden budget na chod a provozní záležitosti. Druhý budget na platy učitelů, který by se odvíjel jen od jejich počtu.

Podpora školství

Ministerstvo školství

• Činnosti – zajišťovat finance a technický chod školství. Provozovat univerzity na výchovu koordinátorů, ředitelů a učitelů.
• Pravomoce – řešit stížnosti koordinátorů, ředitelů, učitelů a žáků, měnit koordinátory.

Koordinátor škol

• Lokalizace – každý by měl na starosti omezenou skupinu škol.
• Činnost – účastnil by se jejich setkávání a hledal řešení u těch, kde by zpozoroval v nějakém směru problémy.
• Pravomoce – měl by velmi vysoké možnosti i kompetence a podporu ministerstva. Mohl by například vyměnit ředitele.

Rodiče

• Práva – Ti by si hlídali pouze, jestli je jejich dítě spokojené a v pohodě.Kdyby nebylo, měli by právo řešit to s kýmkoli. Tedy s učitelem, ředitelem, koordinátorem, nebo s ministerstvem.

Shrnutí

Výše zmíněné principy by se s malými nuancemi aplikovaly na všechny stupně školství.

Závěrem

Asi jsem naivní, ale tak proč o školství nesnít. Zapomeňte však na to, že bych se o prosazování svých představ chtěl nějak snažit. Mojí prací je tvorba webových stránek. Jejich prostřednictvím pomáháme s kolegy lidem s plněním jejich snů, šíření informací, propagaci zajímavých věcí a tím snad i vzdělávání společnosti. Jiné ambice tedy nemáme :-).

The post Naivní sen o školství appeared first on Přemek Kubák.