Kde se vzala potřeba škatulkovat lidi

Jsme emotivní lidé, chceme mít jasno, a tak máme rádi černobílé vidění světa. Jednoduchost a přehlednost je pro nás bezpečnější. Asi jsme to dělali vždycky, ale myslím si, že jsme nikdy v historii neměli šanci znát tolik cizích názorů jako v době internetu. A proto jsme to nedělali tak často. Tato schopnost možná vznikla proto, že jsme v pravěku lidstva potřebovali rychle vědět, kdo je dobrý a kdo zlý proto, abychom přežili. Potřebovali jsme rychle a bez přemýšlení vědět, kdo nás chce zabít, a kdo je přítel.

Jak je to v době internetu

Opravdu nás chce zabít nebo nějak ohrozit někdo, kdo si myslí, že Babiš je lepší než Fiala? Opravdu nás ohrožuje někdo, kdo si myslí, že je lepší jezdit v elektrickém autě než v benzinovém? Opravdu ho potřebujeme od sebe odehnat, nebo ho alespoň ponížit? Jsem na internetu opravdu často a i jako podnikatel se stýkám se spoustou lidí a poslouchám jejich názory. Nejsou to jen názory na webové stránky nebo na nemovitosti, což jsou obory, ve kterých se často pracovně pohybuji. Jsou to i názory na ledacos jiného a mnohdy s těmito názory nesouhlasím. Takže kdybych byl tak zásadový a bavil se jen s lidmi, kteří mají všechny své názory shodné s mými, tak bych se už patrně dávno nebavil s nikým a neměl ani jediného kamaráda.

Jak se vypořádat s jinými názory?

Bylo by hezké mít schopnost vůbec nikoho podle názorů neposuzovat a všechny bezmezně milovat. Jenže tak to zkrátka člověk většinou dělat nedokáže. Jistě, že neodmítnu kupovat rohlíky od prodavačky o které vím, že fandí jinému politickému proudu než já a ani její preference nebudu zkoumat. Ale co s přáteli, nebo s lidmi blízkými u kterých vím, jaké mají názory? Mám je za to přestat mít rád? Ne, nedělám to. Ať si má kdo chce jaké názory chce. Podstatné je jestli je mi s tím člověkem celkově dobře, nebo jestli se spolu potřebujeme domluvit na tom, co chceme vyřešit.

Nedělám si ambice posoudit, kdo je dobrý a kdo špatný a i moje názory na něčí činy považuji za velmi subjektivní. Takže v podstatě odděluju člověka jako takového od jeho názorů i od jeho činů. Jakoby si každého člověka rozděluji na kousíčky, tedy na jednotlivé názory a činy. Každý dělá podle mě něco dobře a něco špatně. Tak proč ho tedy hned odsuzovat, nebo od sebe odstavovat pro jeden názor, nebo čin, se kterým nesouhlasím.

Neškatulkování má svá úskalí

Jenže takto to vnímám a dělám já, ale řada lidí to tak nemá. Takže když jim řeknu svůj názor, mohou si myslet, že si myslím, že jsou špatní. Není to tak, ale nic s tím neudělám. Mohu se jim pokusit vysvětlit, že jde jen o můj pohled na jejich názor a nikoli na ně jako takové. Jestli se to setká s pochopením to je vždy nejisté. Každopádně je dobré, když to pochopí a názorový spor se díky tomu stane neosobním a dojde jen k diskusi, která může být pro obě strany i obohacující.

A co když musím lidi třídit?

Opravdu jsou situace, kdy musím říct, jestli je podle mě člověk jako celek dobrý nebo špatný. Naštěstí jich moc není. Jednou z takových situací jsou například volby. Tam se po mně chce, abych si zkrátka vybral. Řeknou mi, že mám 10 kandidátů a nemám zbytí a musím si vybrat jednoho jako celek. A tak pak volím toho, kdo je mi názorově a z hlediska činů nejblíže. Je jasné, že to nejde posoudit tak jednoduše, tedy například matematicky. Nejde to brát tak, že s třemi jeho názory souhlasím a se dvěma ne a tak ho budu volit. Podstatné je také jaká je pro mě důležitost daného názoru a také je v rozhodování veliká dávka intuice. Takže ano, někdy i já lidi třídím na černé a bílé. Ale to jen pro ti tu danou chvíli, kdy se to po mně chce.

Co z toho pro mě plyne

1. Ve výsledku si o žádném člověku nemyslím, že je jen dobrý, nebo jen špatný.
2. Neodsuzuji jako lidi ty, s jejichž názory a činy nesouhlasím.
3. Obklopuji se rád těmi, se kterými mám více společného.

The post Svět není černobílý = člověk není názor appeared first on Přemek Kubák.

Moje úvahy se spíše točí okolo toho, jaká se kolem tohoto činu strhla informačně – twittrovo – facebooková vichřice. Nemám tím ale namysli tweet Donalda Trumpa o této události, ale spíš to, jak se o ní mluví na sociálních sítích. Okamžitě došlo ke klasické polarizaci na zastánce Ameriky a na její odpůrce, ale také se vytvořily podskupiny:

• Zastávám se Ameriky, ale nenávidím Trumpa
• Zastávám se Ameriky i Trumpa
• Zastávám se Ameriky, ale nenávidím Írán
• Nenávidím Ameriku, ale mám rád Trumpa

A tak dále a tak dále … Vzniklo téměř nekonečné množství názorových skupin.

Mají ale jedno společné. Téměř všichni diskutéři vědí, kdo za to může. A to je fascinující. Vědí to lidé, kteří jsou profesí dělníci, učitelé, inženýři, popeláři, matky na mateřské. Vědí to mladí, staří, důchodci i puberťáci … Ti všichni mají jasno. Mnozí dokonce vědí i jak se to stalo a co bude následovat.

Co Čech, to odborník na cokoli

Je pro mě fascinující, kolik máme odborníků na cokoli a jaké množství lidí si myslí, že rozumějí všemu natolik, že se k tomu mohou ihned z fleku „fundovaně“ vyjádřit. No pochopitelně, že to myslím ironicky, protože tady ve skutečnosti máme jen pár lidí, kteří mají do podobných událostí nějaký vhled a o těch většinou ani nevíme, protože zpravidla pracují někde v tajných službách. Pak je tady asi pár velmi sečtělých a zkušenostmi vybavených lidí, kteří jsou schopni tak nějak predikovat, co by se tak asi mohlo stát. No a možná zde máme i nějakého moudrého politika, který tuší, jak bychom na to my jako stát měli správě reagovat. Takže celý ten sociální svět je prostě jedna veliká srajda majda a kec mec lívanec, ve kterém se všechno semele, ale ve skutečnosti je v něm relevantních informací asi tolik, jako rychlosti v cikánském kolotoči.

Takže co s tím? No možná je lepší to ani nečíst, nebo na to nereagovat, nediskutovat, odstřihnout se od toho a nechat to naprosto být. A to je přesně přístup, který se mi asi nejvíc líbí. Ano, rád si také přečtu něco od lidí, kteří o daných událostech něco vědí a nějak nad nimi přemýšlí, ale číst tunu komentářů od někoho, o kom nic nevím, to je prostě úlet. Ulétával jsem dlouho a od letošního roku se tomu už raději hodlám vyhnout.

Jo a ještě něco

Některá média tvrdošijně píší o Sulejmáním a jiná o Solejmáním … Jen aby to nebyl Olejmání, když je z arabského světa.

The post Tak nám zabili Sulejmáního appeared first on Přemek Kubák.