Větší svoboda pro mě byl třeba i důvod, proč jsem nechtěl jít ani na žádnou vysokou školu. Já už se prostě nechtěl učit to, co po mě chtěli jiní. Nechtěl jsem mít povinnost někomu zase při dalších zkouškách dalších 5 let dokazovat, že něco umím.

Vybrat si míru svobody

Když jsem pak začal pracovat v různých firmách, bylo mi nejlépe tam, kde jsem měl co největší svobodu. Jsem typ člověka, kterému stačí zadat úkol a sám si najde vhodnou cestu k realizaci a přitom se něco naučí. Proto jsem se také posléze rozhodl podnikat a nemít nad sebou nikoho, kdo mi bude určovat co a jak musím dělat. Podnikání mě také naučilo, že někdy je potřeba se cíleně něco učit. Je potřeba se občas přinutit, zabejčit se a učit se. Ale vždycky to probíhá nejlépe tehdy, když má člověk potřebu se danou věc naučit, nebo když je pod tlakem okolností. Podnikatel totiž většinou i tehdy ví, že se do těch okolností dostal sám a že je potřebuje vyřešit.

Tleskám rodičům!

Tím, co jsem napsal nijak nezlehčuji situaci rodičů. Ti byli hozeni do něčeho, co sami nikdy nedělali. Byly na ně navaleny úkoly a podle mě se s tím popasovali dobře.

Hezky o tom na svém blogu píše Krkavčí matka v článku:
„Tak jsem ráda, že jsme si to domácí vzdělávání vyzkoušeli. Aspoň vím, že tohle teda ne!„

The post Haranténa není domácí vzdělávání! appeared first on Přemek Kubák.

Učiteli by byli ti, kteří chtějí učit a mají pro to talent. Nezajímalo by mě, jestli byli jedničkáři.

Rozdělení dětí

Ve školách bych zrušil třídy a nechal bych na dětech, kdo s kým chce být ve skupině. Pouze bych předdefinoval počty a bylo by možné i přecházet mezi třídami.

Předměty nebo spíš nepředměty

Základní výukové okruhy:

• Jazyky – chápání literatury a českého jazyka, budování vztahu k psanému a čtenému slovu, světové jazyky.
• Matematické myšlení – schopnost přemýšlet o tom, co se jak počítá, ale hlavně proč se to tak počítá a k čemu to je.
• Umění – výtvarné, hudební, rukodělné – podle talentu člověka)
• Tělovýchova a sebepoznání – pohybové návyky, pohyb v přírodě, jóga, posilování, trochu sportu, pracovní návyky, rukodělné práce, komunikace, spolupráce, sebevědomí, meditace, osobní rozvoj, respekt, tolerance.
• O planetě a lidstvu – příroda, geografie, geologie, zeměpis, historie

Doplňkové okruhy

• Chemie a fyzika – učení o hmotné podstatě světa
• Informatika – učení o uspořádanosti světa, pěstování schopností vnímat svět nejen fyzicky, ale také pracovat s informacemi, tvořit informace, třídit je, efektivně používat zdroje, analyzovat.
• Technika – stroje, technologie, vize kudy dál.
• Nové unikátní předměty – možnost vymyslet zcela nové předměty.

Hodnocení a srovnávání učitelů a ředitelů

Místo testování, inspekcí a porovnávání škol či učitelů by se podporovala spolupráce, kooperace a výměna zkušeností s důrazem na hledání a navrhování řešení.

• Setkávání učitelů a ředitelů různých škol – učitelé a ředitelé by se pravidelně setkávali na regionálních i větších setkáních i při jiných mimoškolních aktivitách s pedagogy z jiných škol. Tam by si vzájemně vyměňovali zkušenosti a pomáhali hledat řešení problémů. Přirozeně by tak docházelo k porovnání fungování škol.

Hodnocení a srovnávání žáků

• Základní princip – Za hodnocení žáka je plně zodpovědný učitel.

Práva koordinátorů, ředitelů, učitelů a žáků

• Základní princip – všichni jsou si rovni a problémy se řeší komunikací se všemi zainteresovanými úrovněmi a nikoli pouze direktivně.
• Řešení stížností – všichni mají právo stěžovat si nebo chválit kohokoli přímo na ministerstvu školství, které pak má právo řešit problémy pomocí principu subsidiarity (problémy se řeší na co nejnižší úrovni). Když si tedy například stěžuje ředitel, tak ho ministerstvo řeší nejen s koordinátorem, ale i ředitelem s učiteli i žáky, kterých se problém týká.
• Kompetence – ministerstvo působí nejprve jako mediátor a volí nejlepší způsob řešení daného problému. Poté navrhne účastníkům sporu řešení.

Financování a platy

• Princip – školy by měly být dobře financované buď ze státních, nebo soukromých zdrojů. Učitelé by byli placení individuálně podle uvážení ředitele. Na jednoho učitele by škola dostávala dvojnásobek průměrné mzdy. Jeden učitel by tedy mohl mít v extrémním případě plat 30 000 a druhý 90 000. Plat by ředitel určoval nejen podle kvality učitele, ale také podle jeho ochoty dělat něco navíc, rozvíjet se.
• Rozpočet – škola by měla jeden budget na chod a provozní záležitosti. Druhý budget na platy učitelů, který by se odvíjel jen od jejich počtu.

Podpora školství

Ministerstvo školství

• Činnosti – zajišťovat finance a technický chod školství. Provozovat univerzity na výchovu koordinátorů, ředitelů a učitelů.
• Pravomoce – řešit stížnosti koordinátorů, ředitelů, učitelů a žáků, měnit koordinátory.

Koordinátor škol

• Lokalizace – každý by měl na starosti omezenou skupinu škol.
• Činnost – účastnil by se jejich setkávání a hledal řešení u těch, kde by zpozoroval v nějakém směru problémy.
• Pravomoce – měl by velmi vysoké možnosti i kompetence a podporu ministerstva. Mohl by například vyměnit ředitele.

Rodiče

• Práva – Ti by si hlídali pouze, jestli je jejich dítě spokojené a v pohodě.Kdyby nebylo, měli by právo řešit to s kýmkoli. Tedy s učitelem, ředitelem, koordinátorem, nebo s ministerstvem.

Shrnutí

Výše zmíněné principy by se s malými nuancemi aplikovaly na všechny stupně školství.

Závěrem

Asi jsem naivní, ale tak proč o školství nesnít. Zapomeňte však na to, že bych se o prosazování svých představ chtěl nějak snažit. Mojí prací je tvorba webových stránek. Jejich prostřednictvím pomáháme s kolegy lidem s plněním jejich snů, šíření informací, propagaci zajímavých věcí a tím snad i vzdělávání společnosti. Jiné ambice tedy nemáme :-).

The post Naivní sen o školství appeared first on Přemek Kubák.