Moje úvahy se spíše točí okolo toho, jaká se kolem tohoto činu strhla informačně – twittrovo – facebooková vichřice. Nemám tím ale namysli tweet Donalda Trumpa o této události, ale spíš to, jak se o ní mluví na sociálních sítích. Okamžitě došlo ke klasické polarizaci na zastánce Ameriky a na její odpůrce, ale také se vytvořily podskupiny:

• Zastávám se Ameriky, ale nenávidím Trumpa
• Zastávám se Ameriky i Trumpa
• Zastávám se Ameriky, ale nenávidím Írán
• Nenávidím Ameriku, ale mám rád Trumpa

A tak dále a tak dále … Vzniklo téměř nekonečné množství názorových skupin.

Mají ale jedno společné. Téměř všichni diskutéři vědí, kdo za to může. A to je fascinující. Vědí to lidé, kteří jsou profesí dělníci, učitelé, inženýři, popeláři, matky na mateřské. Vědí to mladí, staří, důchodci i puberťáci … Ti všichni mají jasno. Mnozí dokonce vědí i jak se to stalo a co bude následovat.

Co Čech, to odborník na cokoli

Je pro mě fascinující, kolik máme odborníků na cokoli a jaké množství lidí si myslí, že rozumějí všemu natolik, že se k tomu mohou ihned z fleku „fundovaně“ vyjádřit. No pochopitelně, že to myslím ironicky, protože tady ve skutečnosti máme jen pár lidí, kteří mají do podobných událostí nějaký vhled a o těch většinou ani nevíme, protože zpravidla pracují někde v tajných službách. Pak je tady asi pár velmi sečtělých a zkušenostmi vybavených lidí, kteří jsou schopni tak nějak predikovat, co by se tak asi mohlo stát. No a možná zde máme i nějakého moudrého politika, který tuší, jak bychom na to my jako stát měli správě reagovat. Takže celý ten sociální svět je prostě jedna veliká srajda majda a kec mec lívanec, ve kterém se všechno semele, ale ve skutečnosti je v něm relevantních informací asi tolik, jako rychlosti v cikánském kolotoči.

Takže co s tím? No možná je lepší to ani nečíst, nebo na to nereagovat, nediskutovat, odstřihnout se od toho a nechat to naprosto být. A to je přesně přístup, který se mi asi nejvíc líbí. Ano, rád si také přečtu něco od lidí, kteří o daných událostech něco vědí a nějak nad nimi přemýšlí, ale číst tunu komentářů od někoho, o kom nic nevím, to je prostě úlet. Ulétával jsem dlouho a od letošního roku se tomu už raději hodlám vyhnout.

Jo a ještě něco

Některá média tvrdošijně píší o Sulejmáním a jiná o Solejmáním … Jen aby to nebyl Olejmání, když je z arabského světa.

The post Tak nám zabili Sulejmáního appeared first on Přemek Kubák.

Pokud vidím na něčím profilu veliké množství citátů, tak ho začínám považovat přinejmenším za myšlenkově nekreativního. Mohu se pochopitelně mýlit, ale zatím jsem neviděl, že by měl například nějaký pan profesor, historik, nebo jiný vzdělanec či moudrý člověk svůj profil plný citátových „moudrostí“.

Čím je nahradit?

Vlastně si nejsem jistý, jestli má smysl je vůbec něčím nahrazovat. Ale pokud ano, tak ideálně vlastními myšlenkami. I kdyby to byly myšlenky rozvíjející nějaký citát, nebo ho třeba vyvracející, tak by to jistě bylo přínosnější než prosté citování.

Mohu se mýlit

Možná jsem ale jen něco nepochopil a citáty jsou ve skutečností solí země. Kdo ví. Zajímavé by bylo, co by na šíření svých slov řekli sami jejich autoři. Nejsem si jistý, jestli by právě ty naše vejšplechty považovali za vše vystihující esenci svojí moudrosti nebo učení. Dokonce si myslím, že by si mnohdy ani nepamatovali, že někdy něco takového řekli, nebo napsali

Falešné citáty

Vídám mnoho citátů, které jsou připisovány věhlasným osobnostem, jako je například Albert Einstein. Existují dokonce stránky, které se specializují právě na jejich moudra. Tyto stránky pak uživatelé internetu ochotně považují za dobré zdroje a protože jsou objevené moudrosti v souladu s jejich světonázorem, tak už si ani neověřují jejich pravost a sdílejí je. No a pak už se citát šíří internetem, letem světem.

V čem jsou citáty pozitivní?

Pro mě skoro v ničem. Už když je vidím, tak tím ztrácím čas, propadám melancholii, z toho, že nejsem tak moudrý, abych se jimi řídil a … a raději je dál nečtu.

Jedna věc na nich ale přece jen pozitivní je. Když vidím profil člověka, který na nás dští jeden citát vedle druhého, tak z jeho profilu rychle prchnu a neztrácím s ním čas.

The post Citáty, citáty a zase citáty appeared first on Přemek Kubák.

To, že to sypání fešák omylem nevypnul, nebo možná někdo dal nevhodný pokyn, to je podle mě mikroproblém. Větší potíž je, že se auty jezdí příliš a následně pak musí být vše intenzivní. Intenzivně je potřeba budovat silnice, zavážet palivo do čerpaček, intenzivně auta smrdí, hlučí, zabírají místo. Pak se musí přijímat opatření kam je všechny dát. V zimě intenzivně solit, prohrnovat. Na jaře pak intenzivně všechno umývat a shrabovat. Pak intenzivně hynou stromy okolo silnic. Pak musíme intenzivně zavlažovat. Protože máme všude beton a asfalt, tak ho musíme v létě intenzivně kropit. Intenzivně opravovat silnice i proježděné chodníky a ohnutá světla.

Všichni pak intenzivně pracují, aby si díky autu ušetřili denně 30 minut času. Ale ve skutečnosti je auto stojí tolik peněz, že denně musejí pracovat o 2 hodiny déle, aby ho uživili, takže časově jsou vlastně v mínusu. Pak musejí tedy intenzivně vydělávat, aby ho uživili a ideálně našetřili na další pro manželku a děti. Ty pak převezmou časem závazek a pak už i oni intenzivně začnou vydělávat. No a jak se jednou auto koupí, pak už se po něm musí koupit další. Pak se intenzivně vydělává na povinné ručení a když se auto rozbije, tak se intenzivně nadává a řeší co s tím.
Když se pak něco nedělá intenzivně, tak se intenzivně nadává, že se to nedělá. A když někdo něco udělá omylem, když to neměl dělat, tak se nadává ještě intenzivněji.

Ta intenzita nás prostě provází všude, což nám má říkat, že je to tak nutné. Dokonce máme intenzitu i v technických a technologických procesech. Máme intenzivní zemědělství, intenzivní vzdělávání, intenzivní chov ryb, intenzivní medicínu, intenzivní chovy a dokonce jsme vynalezli i intenzivní odpočinek.

The post Úvaha o intenzitě appeared first on Přemek Kubák.