Já jsem třeba vystudovaný elektrikář a pracoval jsem v souvisejících oborech 15 let. Teď dělám 15 let v IT, pracuji sám na sebe a tvořím webové stránky. K tomu jsem dělal 10 let velmi aktivně po večerech zvukaře, DJe a moderátora. To jsou obory, kterým do nějaké míry rozumím. Takže jsem do nějaké míry zorientován i v energetice a rád se o ní bavím i s kamarády, kteří v ní pracují. Přesto si ale s jistotou netroufám tvrdit, co a jak by se mělo dělat, tedy jak rozvíjet energetiku co nejlépe.

Trocha historie

Dobře si pamatuju, jak to bylo v devadesátých letech, kdy jsme se po 40 letech samostatného vývoje soustavy zase připojovali na okolní státy a nebylo to jednoduché. Byl jsem v té době na střední elektro škole a tak jsme dění okolo energetiky rádi sledovali a debatovali o něm s kamarády.

Naše elektrizační soustava byla sice robustní, tedy výkonově dostatečně dimenzovaná, ale i nestabilní. To jak napěťově, tak z hlediska výpadků (tedy řízení), ale také třeba kmitočtově. To způsobovalo problémy zejména našim bezprostředním sousedům. Rakušáci měli například veliký problém s tím, že jim rozhoupáváme kmitočet. Nestabilita s kmitočtu nezpůsobuje jen to, že někomu jde špatně budík, který je na něm závislý. Ale taky to, že hrozí odpojení turbín na elektrárnách, které jsou na kolísání kmitočtu velmi citlivé. U Turbín je totiž výstupní kmitočet napětí daný jejími otáčkami a těžko si tak představit, že ty by se měnily kdykoli se změní kmitočet sítě. Takže pokud není turbína dobře ve fázi se sítí, tak se ji nepodaří zfázovat, nebo ji automatika odpojí.

Evropa nemá být jen název na mapě

Proto je potřeba abychom dělali energetiku společně a nestalo se, že my, nebo nějaký náš soused nebo jiná země v soustavě se stane potížistou. Jenže ono se to už bohužel částečně děje. U nás byl 10 let veliký odpor proti FVE, který v lidech vyvolali Zelení poměrně nevhodnou dotační politikou, na kterou jsme pak několik let všichni dopláceli. Naproti tomu se například dařilo dobře rozvíjet solární energetiku v Německu. Proto s ní umí Němci pracovat lépe než my. U nás proběhl živelný solární boom až mezi lety 2020 a 2023 a nebyli jsme na něj moc připraveni. chyběla k němu částečně legislativa, ale také zaostává rozvoj řízení sítě, což se aktuálně projevuje zvyšováním poplatků. My a Poláci chceme jaderné elektrárny, zatímco Němci zase jadernou energetiku ukončují. Francouzi nevědí co s JE dál, a Rakušáci mají proti nim dlouhodobě odpor … Vlastně se divím, že máme i přesto zatím vcelku stabilní síť.

Můj poučený názor

Energetiku měly dělat evropské státy společně. Proč? Protože ve výsledku je technicky výhodné mít co nejlépe masivně propojené elektrizační soustavy a tak bychom měli mít okolo toho propojenou i energetickou politiku, legislativu, dispečinky atd.

Politik není energetik

„Jádro pudla“ vidím také v tom, že o energetice rozhodují politici a ne odborníci. Energetici jsou totiž ve všech státech podobní. Proto by dokázali snáze nalézat společná a koncepčně jednotná řešení. To už proto, že se jim do plánování nemotají politické ambice, nenávisti, předpojatosti, pletichaření, machrování ani častý politický princip něco za něco. Energetici jsou praktici a pragmatici. Řeší úkol, nebo problém a vyřeší ho. Politici vymýšlí nějaká svoje řešení se všemi výše popsanými nešvary a pak se je snaží prosadit. Mnohdy aniž by věděli, jestli je reálné. Navíc jsou politici často aktivističtí a to už je úplný mor.

Aktivisté a jiní poloblázni

Aktivismus, který se v Evropě bohužel silně zabydlel, je pro mě problematický. On by nemusel být špatný, ale bohužel nejsou v těch aktivistických organizacích energetici, ale pouze idealisti. Takže ekoaktivista má jakýsi cíl, o kterém je přesvědčen především proto, že je jeho a nikoli proto, že ho dobře prozkoumal. Za tímto cílem pak jde často „přes mrtvoly“. Výsledek vidíme. Ekoaktivisti přilepení k silnicím, blokující dopravu, přivazující se ke stromům a výsledkem je jen naštvanost společnosti a nenávist ke všemu, co je EKO. Takže v celku aktivisté dělají ekologii spíše medvědí službu = vytváří proti ní odpor.

Ideální aktivista

Pro mě je třeba pro ekologii užitečnější podnikatel, jehož firma vymyslí, jak řídit a snadno obchodovat přenosy energie v rámci vesnice, nebo vymyslí, jak využít pro výrobu elektřiny odpad, začne vyrábět efektivnější solární panely … Prostě člověk, který má praktický přínos a měřitelné výsledky.

Příklady podnikatelského „aktivismu“

Skvělým aktivistou byl například Tomáš Baťa. Nebyl aktivistou v dnešním slova smyslu, ale dosahoval výsledků, o kterých se aktivistům ani nezdálo. Učil lidi být samostatnými, podnikavými, ale i ohleduplnými ke svému okolí. Učil je jak dělat věci udržitelně, jak přemýšlet, rozvíjet sebe i své okolí. Dbal ve Zlíně i v jiných městech o sociální smír a blaho lidí. Budoval parky, školy, nemocnice, kina, … Zkrátka a dobře pracoval na tom, aby se všichni měli dobře a město vzkvétalo. Byl jedinečný i v tom, jak dokázal sám sebe inovovat a následně šířit svoje myšlenky i do dalších lokalit a zemí, kde jeho firma působila. Takový člověk pak snadno může lidem vštěpovat i ekologické myšlenky, protože mu velmi důvěřují. Kdyby žil Baťa dnes, jistě by se angažoval i v energetice a možná i v Green Dealu, kdo ví. Každopádně by v jakémkoli směru dokázal udělat mnoho práce. A to je to, co dnešním aktivistům vyčítám. Oni už už chtějí rozdávat a hospodařit s penězi, ale jaksi je zapomněli vydělat. Takže se sápou po penězích podnikatelů, tedy „Baťů“. Navíc víme, že když si člověk nějaké peníze sám vydělá, tak si jich daleko víc váží, což oni nemají. Mnohdy dokonce penězi pohrdají a to je podle mě naprosto špatný postoj.

Příklady aktivistického blouznění

Příkladem aktivistického blouznění a až skoro bláznění byla aféra okolo polského Dolu Turów. Ano, ten důl je děsivý a velmi neblaze ovlivňuje široké okolí. Přesto si ale troufám tvrdit, že ten problém nelze řešit aktivisticky. Nelze jít a urychleně ho zavřít. A to už proto, že je vedle něj elektrárna o výkonu 2,1 GW, což je více než výkon Temelína. Co 1 GW výkonu, to elektřina pro cca 1 milion lidí. Proto jsem se ptal aktivistů, odkud vezmou 2,1 GW výkonu, aby tento výkon nahradili. Nechtěli tu otázku ani slyšet a jen křičeli, že se to musí vyřadit, vypnout, odstranit, zasanovat. Takže tak je to s aktivisty. Mají vzletné cíle, ale nechtějí nést odpovědnost za následky. Protestují proti elektrárnám, ale nemají ke svým nápadům životaschopnou alternativu. Podobně je to s nimi i při protestech proti chovům zvířat, dopravě a mnoha dalších věcech. Jsou to zkrátka idealisté, kteří by rádi dosmýkali společnost ke svým cílům bez ohledu na následky.

The post Co Čech to energetik appeared first on Přemek Kubák.

Na úvod trocha čísel ohledně úspor

V Evropské Unii, jejíž elektrizační soustava je, a musí být propojená, a těžíme z výhod tohoto propojení již od devadesátých let, žije 450 milionů lidí. To odpovídá cca 100 milionům domácností (jedná se o hrubý, ale dostačující odhad). Kdyby se každé domácnosti podařilo snížit spotřebu o pouhých 100 kWh ročně, což při běžné spotřebě rodinného domu odpovídá cca 2,5% a u bytu cca 5%, tak by roční úspora činila 10 TWh. To je cca 75% roční výroby Dukovan nebo třeba výroba 3 tepelných elektráren jako je Prunéřov I. Takovou úsporu lze dosáhnout pouhým poctivým zhasínáním místností nebo například snížením vytápění domácností o necelý 1 stupeň Celsia.

Opravdu vyrábíme dostatek elektřiny?

Když je něčeho nedostatek, tak se to zdražuje. Když někdo to zdražení zarazí, tak způsobí ještě větší nedostatek dané suroviny a taky to, že stát musí prodejci suroviny doplácet zbytek ceny. A protože neklesla spotřeba, tak doplácí fakt hodně. Evropa má propojené energetické sítě a plynu a elektřiny je nedostatek. Ano, my jsme vývozci elektřiny a máme vyšší výrobní kapacitu než kolik spotřebováváme. Ale nejsme na celém území energeticky soběstační díky distribuční síti. Proto třeba severní Morava trvale dováží energií z Polska. Navíc je to tak, že máme instalovaný výkon 18 GW a spotřebováváme ve špičce cca 8 až 10, ale 3 GW výkonu jsou nestabilní obnovitelné zdroje, takže stabilního výkonu máme k dispozici 15 GW. Z toho je vždy něco odstaveno. Podobně nebo i hůře je na tom celá Evropa. Pak už stačí jen aby přišlo sucho, muselo se odstavit pár reaktorů, k tomu nějaký problém s dovozem paliva a překotné zavírání elektráren z ekologických důvodů nebo kvůli jejich stáří a je vymalováno a problém je na světě. No a to, že posíláme téměř trvale 2 GW ven je z části i proto, že energii potřebujeme vyvážet. Jednak je to kvůli příjmům, pak je to dané smluvně, ale i technicky. Elektrárnu totiž nejde třeba na 2 roky vypnout a pak ji bez problémů nahodit. Takže my musíme trvale provozovat ten výkon, který chceme mít vždy připraven. No a tak vyvážíme a asi 5% naší výroby obchodujeme na burze. Ano ano, jen 5%. Populisté jsou buď neinformovaní, nebo vědomě lžou když říkají lidem, že všechno vyvážíme a draze nakupujeme zpět.

Vysoká cena elektřiny indikuje, že jedeme nadoraz

Prudké zdražování elektřiny nastalé díky stanovování ceny pomocí závěrných elektráren (ne vždy to nutně musí být plynové, ale teď jsou), je geniálně vymyšleno a má nás varovat – „Bacha, jedete na doraz a máte málo energie, tak začněte brutálně šetřit, abyste se dostali zpět do rozumné spotřeby a tím i ceny“. Je to tedy indikátor a bylo by totálně špatné tento indikátor vypnout. Zastropování a jiná opatření jsou jen pilulka od bolesti, ale my musíme po jejím podání urychleně řešit příčinu, tedy nedostatek elektřiny a plynu. Musíme šetřit a pokud má být motivátorem cena, tak ok, ale měli bychom vědět, že šetřit musíme ne kvůli ceně, ale kvůli nedostatku elektřiny a plynu … Ale my nechceme šetřit a chceme mít stejnou cenu i stejný energetický komfort a přitom jsme jaksi „omylem“ povypínali soustu zdrojů. Z toho viním do jisté míry stárnutí, ale z větší míry aktivisty, kteří probublali do politiky a jaksi ji překotně prozelenili bez toho, abychom měli dostatečně uvedené do praxe moderní méně či úplně nefosilní (tedy míněno neuhelné, neropné, neplynové) technologie.

Zastropování ceny je jako vyšroubovat varovnou kontrolku

Například Španělé oddělením cen elektřiny od ceny plynu (neurčují teď cenu elektřiny na svém trhu pomocí ceny výroby v závěrných elektrárnách, jako to dělá zbytek Evropy) vyšroubovali kontrolku indikující problém (zvaný nedostatek energie) a tváří se, že tím problém zanikl. Chraň nás bůh od toho, aby se jejich postupem inspirovali i ostatní země Evropy.

Green deal a Energiewende – nic se nemá lámat přes koleno

Často ze zdražování obviněné povolenky mírně zdražují elektřinu, ale opravdu jen mírně. Povolenky byly zavedeny proto, aby motivovaly výrobce vyrábět ekologicky. Nás má pak ve finále motivovat vysoká cena elektřiny, daná spíše tím principem, že se cena stanovuje podle nejdražšího aktuálně vyrábějícího zdroje. Povolenky byly vymýšlené jako motivační prvek pro výrobce, pro časy, kdy energetika běží v nějakém normálním režimu. Nikdo nepočítal s tím, že paralelně s povolenkami budou jedno, nebo více paliv pro elektrárny prodražovat válka, sucho, inflace, postcovidový hlad po energii a hlad po různých sekundárně potřebných surovinách. Vidět povolenky jako příčinu a řešení, tedy nelze. Nicméně revizi by si zasloužily.

Rychlé a bezbolestné řešení

Existovalo před 20 lety. Nyní již žádné takové není. Přesto to ale není tragédie a myslím si, že jsme schopní to zvládnout. Řešení je – šetřit, šetřit, šetřit a modernizovat elektrizační soustavu. Tedy více vyrábět, lépe distribuovat a uchovávat vyrobený výkon. Žádné burzovní či jiné čurymury fuk řešení, o kterém mluví mnozí politici a experti není.

The post Proč je drahá elektřina appeared first on Přemek Kubák.