Neustále všude slyšíme, o kolik procento poklesne ekonomika, o kolik zchudneme, kolik toho ztratíme, které firmy zkrachují … Ale představme si, jak by to bylo, kdybychom se celosvětově dohodli, že každý rok na dva měsíce pozastavíme ekonomiky. No a najednou bychom měli absolutní čísla nižší, vydělávali bychom tedy méně peněz, ale procentuálně by meziroční výsledky mohly být klidně naprosto stejné. Lidi by se méně honili, měli by méně peněz, ale také více času.

Je to utopie?

Že je to utopie? Globálně asi ano, ale lokálně to utopie není. I jednotlivé země se totiž mezi sebou ekonomicky liší. No ale tohle vzniká jenom srovnáváním. Kdybychom se srovnávali jen sami se sebou, tak problém zanikne. No bože, tak nemáme takový výkon jako Německo. Copak to vadí?

Planeta nám ukazuje cestu

Když to naše vydělávání přeháníme, tak se zhoršuje stav ovzduší, půdy, vody. A pak stačí na měsíc přestat a najednou je stav planety podstatně lepší. Co když to znamená, že to přeháníme jen o 10 procent? Co když tedy stačí jen trošku ubrat a efekt bude násobně vyšší? Myslím, že jsme to díky Koronaviru celkem dobře otestovali. Teď jen uvidět to, pochopit to a dělat to i nadále.

Věřím tomu, že i když to třeba nedáme tak úplně, jak bychom mohli, tak nám to snad všem něco dalo. Minimálně si myslím, že lidi budou vzpomínat na ten čas, kdy nemohli do supermarketu, nemohli kolikrát ani moc do práce a chodili si o to častěji na procházku do lesa, na louku, nebo třeba jen na zahrádku.

Můj osobní postoj

Mě Koronavirová lapálie přinesla spoustu chození přírodou, spoustu sluníčka, fotografování a méně práce. Neříkám, že je nyní vše v pořádku, protože mám jiná trápení. Ale tohle opravdu ten koronáč přinesl a tohle si hodlám i nadále ponechat a aplikovat ve svém čase.

Budu to dělat, ať se děje, co se děje. Ať mám zrovna moc, práce, nebo málo práce, ať mám zrovna málo peněz, nebo hodně, tak budu chodit na výlety, do lesa, polem nepolem. To jsem si tak slíbil. Jsem pánem svého času, ale přesto to není tak úplně snadné. Ale je to zkrátka potřeba. Je potřeba se zastavit, nepobíhat, dát si čas strávený v přírodě.

The post Co takhle zpomalit? appeared first on Přemek Kubák.

To, že to sypání fešák omylem nevypnul, nebo možná někdo dal nevhodný pokyn, to je podle mě mikroproblém. Větší potíž je, že se auty jezdí příliš a následně pak musí být vše intenzivní. Intenzivně je potřeba budovat silnice, zavážet palivo do čerpaček, intenzivně auta smrdí, hlučí, zabírají místo. Pak se musí přijímat opatření kam je všechny dát. V zimě intenzivně solit, prohrnovat. Na jaře pak intenzivně všechno umývat a shrabovat. Pak intenzivně hynou stromy okolo silnic. Pak musíme intenzivně zavlažovat. Protože máme všude beton a asfalt, tak ho musíme v létě intenzivně kropit. Intenzivně opravovat silnice i proježděné chodníky a ohnutá světla.

Všichni pak intenzivně pracují, aby si díky autu ušetřili denně 30 minut času. Ale ve skutečnosti je auto stojí tolik peněz, že denně musejí pracovat o 2 hodiny déle, aby ho uživili, takže časově jsou vlastně v mínusu. Pak musejí tedy intenzivně vydělávat, aby ho uživili a ideálně našetřili na další pro manželku a děti. Ty pak převezmou časem závazek a pak už i oni intenzivně začnou vydělávat. No a jak se jednou auto koupí, pak už se po něm musí koupit další. Pak se intenzivně vydělává na povinné ručení a když se auto rozbije, tak se intenzivně nadává a řeší co s tím.
Když se pak něco nedělá intenzivně, tak se intenzivně nadává, že se to nedělá. A když někdo něco udělá omylem, když to neměl dělat, tak se nadává ještě intenzivněji.

Ta intenzita nás prostě provází všude, což nám má říkat, že je to tak nutné. Dokonce máme intenzitu i v technických a technologických procesech. Máme intenzivní zemědělství, intenzivní vzdělávání, intenzivní chov ryb, intenzivní medicínu, intenzivní chovy a dokonce jsme vynalezli i intenzivní odpočinek.

The post Úvaha o intenzitě appeared first on Přemek Kubák.