Kde se vzala potřeba škatulkovat lidi

Jsme emotivní lidé, chceme mít jasno, a tak máme rádi černobílé vidění světa. Jednoduchost a přehlednost je pro nás bezpečnější. Asi jsme to dělali vždycky, ale myslím si, že jsme nikdy v historii neměli šanci znát tolik cizích názorů jako v době internetu. A proto jsme to nedělali tak často. Tato schopnost možná vznikla proto, že jsme v pravěku lidstva potřebovali rychle vědět, kdo je dobrý a kdo zlý proto, abychom přežili. Potřebovali jsme rychle a bez přemýšlení vědět, kdo nás chce zabít, a kdo je přítel.

Jak je to v době internetu

Opravdu nás chce zabít nebo nějak ohrozit někdo, kdo si myslí, že Babiš je lepší než Fiala? Opravdu nás ohrožuje někdo, kdo si myslí, že je lepší jezdit v elektrickém autě než v benzinovém? Opravdu ho potřebujeme od sebe odehnat, nebo ho alespoň ponížit? Jsem na internetu opravdu často a i jako podnikatel se stýkám se spoustou lidí a poslouchám jejich názory. Nejsou to jen názory na webové stránky nebo na nemovitosti, což jsou obory, ve kterých se často pracovně pohybuji. Jsou to i názory na ledacos jiného a mnohdy s těmito názory nesouhlasím. Takže kdybych byl tak zásadový a bavil se jen s lidmi, kteří mají všechny své názory shodné s mými, tak bych se už patrně dávno nebavil s nikým a neměl ani jediného kamaráda.

Jak se vypořádat s jinými názory?

Bylo by hezké mít schopnost vůbec nikoho podle názorů neposuzovat a všechny bezmezně milovat. Jenže tak to zkrátka člověk většinou dělat nedokáže. Jistě, že neodmítnu kupovat rohlíky od prodavačky o které vím, že fandí jinému politickému proudu než já a ani její preference nebudu zkoumat. Ale co s přáteli, nebo s lidmi blízkými u kterých vím, jaké mají názory? Mám je za to přestat mít rád? Ne, nedělám to. Ať si má kdo chce jaké názory chce. Podstatné je jestli je mi s tím člověkem celkově dobře, nebo jestli se spolu potřebujeme domluvit na tom, co chceme vyřešit.

Nedělám si ambice posoudit, kdo je dobrý a kdo špatný a i moje názory na něčí činy považuji za velmi subjektivní. Takže v podstatě odděluju člověka jako takového od jeho názorů i od jeho činů. Jakoby si každého člověka rozděluji na kousíčky, tedy na jednotlivé názory a činy. Každý dělá podle mě něco dobře a něco špatně. Tak proč ho tedy hned odsuzovat, nebo od sebe odstavovat pro jeden názor, nebo čin, se kterým nesouhlasím.

Neškatulkování má svá úskalí

Jenže takto to vnímám a dělám já, ale řada lidí to tak nemá. Takže když jim řeknu svůj názor, mohou si myslet, že si myslím, že jsou špatní. Není to tak, ale nic s tím neudělám. Mohu se jim pokusit vysvětlit, že jde jen o můj pohled na jejich názor a nikoli na ně jako takové. Jestli se to setká s pochopením to je vždy nejisté. Každopádně je dobré, když to pochopí a názorový spor se díky tomu stane neosobním a dojde jen k diskusi, která může být pro obě strany i obohacující.

A co když musím lidi třídit?

Opravdu jsou situace, kdy musím říct, jestli je podle mě člověk jako celek dobrý nebo špatný. Naštěstí jich moc není. Jednou z takových situací jsou například volby. Tam se po mně chce, abych si zkrátka vybral. Řeknou mi, že mám 10 kandidátů a nemám zbytí a musím si vybrat jednoho jako celek. A tak pak volím toho, kdo je mi názorově a z hlediska činů nejblíže. Je jasné, že to nejde posoudit tak jednoduše, tedy například matematicky. Nejde to brát tak, že s třemi jeho názory souhlasím a se dvěma ne a tak ho budu volit. Podstatné je také jaká je pro mě důležitost daného názoru a také je v rozhodování veliká dávka intuice. Takže ano, někdy i já lidi třídím na černé a bílé. Ale to jen pro ti tu danou chvíli, kdy se to po mně chce.

Co z toho pro mě plyne

1. Ve výsledku si o žádném člověku nemyslím, že je jen dobrý, nebo jen špatný.
2. Neodsuzuji jako lidi ty, s jejichž názory a činy nesouhlasím.
3. Obklopuji se rád těmi, se kterými mám více společného.

The post Svět není černobílý = člověk není názor appeared first on Přemek Kubák.

Absence jednoho centrálního zdroje informací

V Česku jsem nenašel centralizovaný zdroj, tedy místo, kde bych se nedozvídal jen počty nakažených, ale i dopravní informace, informace o daních, povinnostech, způsobech vymáhání nastolených opatření, sankcích, … Nebo alespoň zdroj, který by informace agregoval poté, co si je ověří.

Co lidé ohledně Koronaviru hledají

Bude jistě zajímavé sledovat, jak se budou statistiky měnit a jaké budou po odeznění nákazy. Myslím si, že budou posilovat klíčová slova týkající se příznaků a že budou oslabovat například slova související se zahraničními lokalitami. Každopádně se podle vývoje hledanosti jednotlivých klíčových slov dá sledovat jak odezva na zavedená opatření, tak také nálada a obavy ve společnosti. Možná by bylo zajímavé také sledovat další navazující klíčová slova, která se týkají například léků, ale také duševního stavu, jako jsou třeba slova související s „linkami pomoci“. Dalo by se z nich poznat, jestli nezačínáme být depresivní. Možná by pak také byla zajímavá slova týkající se finanční situace „půjčky, exekuce …“, ale to až po odeznění prvotního šoku a ukončení opatření souvisejících s Koronavirem.

Aktuální hledanost klíčových slov

Statistika je z nástroje Collabim, po vyhledání slov odvozených od „Koronavirus“.

Který vyhledávač dává relevantnější výsledky?

S potěšením konstatuji, že oba vyhledávače nedávají přednost bulvárním informacím. Bohužel nelze vyloučit vliv personalizace výsledků. Co se týká obrázků, tak Google dává přednost fotkám týkajících se událostí okolo Koronaviru, zatímco Seznam spíše ukazuje, jak vypadá samotný Koronavir.

Výsledky vyhledání „Koronavirus“ na Seznamu

Výsledky vyhledání „Koronavirus“ na Googlu

Co z čísel plyne

Z dá se mi, že se vyhledávače perou se záplavou informací celkem dobře. Totéž tak úplně bohužel nelze říci o naší vládě a úřadech. Ty na nás chrlí spoustu nařízení, informací, plánů a my je pak musíme dohledávat na mnoha místech a ani pak si nejsme jistí tím, jestli jsme našli kvalitní informace. Navíc je obrovská spousta lidí, kteří nejsou v hledání tak zdatní a ti mohou být zmateni přílišnou informovaností z mnoha zdrojů.

Například na Tchaj – wanu k tomuto problému přistoupila vláda tak, že každý den vysílala informace ve stejný čas a na stejných kanálech. Neztrácela tak čas pobíháním po tiskovkách a nadměrným povídáním s novináři na nejrůznějších místech a v různých redakcích.

The post Koronavirus ve vyhledávačích? appeared first on Přemek Kubák.

Pokud vidím na něčím profilu veliké množství citátů, tak ho začínám považovat přinejmenším za myšlenkově nekreativního. Mohu se pochopitelně mýlit, ale zatím jsem neviděl, že by měl například nějaký pan profesor, historik, nebo jiný vzdělanec či moudrý člověk svůj profil plný citátových „moudrostí“.

Čím je nahradit?

Vlastně si nejsem jistý, jestli má smysl je vůbec něčím nahrazovat. Ale pokud ano, tak ideálně vlastními myšlenkami. I kdyby to byly myšlenky rozvíjející nějaký citát, nebo ho třeba vyvracející, tak by to jistě bylo přínosnější než prosté citování.

Mohu se mýlit

Možná jsem ale jen něco nepochopil a citáty jsou ve skutečností solí země. Kdo ví. Zajímavé by bylo, co by na šíření svých slov řekli sami jejich autoři. Nejsem si jistý, jestli by právě ty naše vejšplechty považovali za vše vystihující esenci svojí moudrosti nebo učení. Dokonce si myslím, že by si mnohdy ani nepamatovali, že někdy něco takového řekli, nebo napsali

Falešné citáty

Vídám mnoho citátů, které jsou připisovány věhlasným osobnostem, jako je například Albert Einstein. Existují dokonce stránky, které se specializují právě na jejich moudra. Tyto stránky pak uživatelé internetu ochotně považují za dobré zdroje a protože jsou objevené moudrosti v souladu s jejich světonázorem, tak už si ani neověřují jejich pravost a sdílejí je. No a pak už se citát šíří internetem, letem světem.

V čem jsou citáty pozitivní?

Pro mě skoro v ničem. Už když je vidím, tak tím ztrácím čas, propadám melancholii, z toho, že nejsem tak moudrý, abych se jimi řídil a … a raději je dál nečtu.

Jedna věc na nich ale přece jen pozitivní je. Když vidím profil člověka, který na nás dští jeden citát vedle druhého, tak z jeho profilu rychle prchnu a neztrácím s ním čas.

The post Citáty, citáty a zase citáty appeared first on Přemek Kubák.