Josef Svatoň (8. 3. 1896, Dolní Roveň – 1. 11. 1944, Paseky u Proseče) byl důstojník prvorepublikové armády, bývalý příslušník československých legií na Rusi, který po okupaci patřil k ústředním postavám vojenského odboje ve východních Čechách. V armádě působil u 9. jezdeckého (dragounského) pluku ve Vysokém Mýtě, v ilegalitě se zapojil do Obrany národa a následně do vedení Rady tří (R3), kde koordinoval partyzánské skupiny na Českomoravské vrchovině (krycí jméno „Doubek“). Spolu s generálem Vojtěchem Lužou a dalšími veliteli navazoval na kontakty s odbojem i se sovětskými zběhy; v roce 1943 operovaly na Vysočině oddíly, s nimiž je spojován i romský odbojář Josef Serinek. Svatoň zahynul při pokusu o průlom z obklíčení gestapa v Pasekách u Proseče (1. listopadu 1944) společně se svým pobočníkem Eduardem Soškou; po jeho smrti nesla jedna z odbojových skupin čestný název „Generála Svatoně“.
Zdroje
- Wikipedia: Josef Svatoň
- Český rozhlas Pardubice: Stateční v odboji – příběh pplk. Svatoně
- Chrudimský deník: „Já už si ho najdu sám,“ řekl gestapák… (smrt J. Svatoně v Pasekách)