Jako zvukař jsem nesnášel i miloval adrenalin před většími koncerty bigbítových kapel … Turbo, které je na videu, jsem zvučil několikrát a … Začátek koncertu rockových kapel tohohle typu pro mě byl vždycky docela adrenalin. Ono to není stejné, jako když člověk zvučí třeba folkovou kapelu, nebo nějaké duo, trio, … Rocková kapela, to je spousta vstupů. Tedy několik zpěvů, často několik kytar, akustické i elektronické nástroje, několik kláves, různé automaty, efekty, … Například bicí často samy o sobě obsadí třetinu mixu, … A hlavně je ten začátek většinou rovnou „do plných“, takže muzikanti do toho pořádně říznou. Zvukař sice před tím dělal zvukovku, je si dost jistý, že všechno funguje, ale na sto procent to neví. A pak přijde ten moment = nějaké intro a jedeeeeem. Kytarista do toho najednou řeže víc než na zvukovce, protože si aktivně přidal na kombu, zpěváci do toho řvou zatímco prve nesměle kuňkali, klávesák si přepnul zvuky, změnil hlasitost a neslyší se, basák posunul odposlech jinak než byl a všechno víc hučí … Začátek hraní je prostě dobrý adrenalin.
Zvukař = divnej týpek
Ano, zvukař, to je divnej týpek. Chodí tam po sále, postává někde, dnes má často v rukou tablet, nebo někam běží něco rychle řešit a je drzý na ty, kdo mu překážejí, nebo dávají k mixu pivo a chtějí si s ním povídat, když má plné ruce práce. Ano, i to je zvukař.
Skupinu Turbo jsem zvučil několikrát. Ne, není to můj hudební vzor, není to ani dokonalost, ale je to fajn muzika pro lidi a pořadatelé mají tuto kapelu rádi. Proto jsem ji měl rád i já. Takže mě při psaní tohoto miničlánku napadla právě tato kapela. Ne, tento koncert jsem nezvučil, ale zažil jsem podobnou atmosféru mnohokrát. Úvodní obrázek je pouze ilustrační a nehledejte v něm nic reálného. Naopak je v něm celá řada nesmyslů – Inu AI.
