Předně bych chci říct, že nejsem tak moc otevřený, jak to může na první pohled vypadat. Osobní věci si vždy nechávám pro sebe, nebo je svěřuji jen důvěryhodným lidem. Přesto jsem asi otevřenější než většina lidí, což je dané i tím, že jsme verbálně (slovem i písmem) zdatný. Moje časté vyjadřování na Facebooku má dva základní důvody:
Přitahuji si psaním ty pravé zákazníky
Občas se připletu i do nějaké ostřejší diskuse a tamní hrdinové mi sem tam napíší „kdo tě platí“. S chutí pak odpovídám, že jsem za psaní skutečně placený. Ano, psaní na Facebooku mi skutečně vydělává a dá se tedy říct, že píšu za peníze. Jen se to neděje tak, jak si mnozí na první pohled myslí. Ne, nedostávám od nikoho peníze za to, že někoho pochválím, nebo pomluvím.
Jak to tedy je? Je to jednoduché. Pokud se člověk často veřejně projevuje, dělá tím určitý dojem na širokou skupinu lidí. Moje dlouhodobá zkušenost je, že upřímným psaním přitahuji ty čtenáře, se kterými si lidsky rozumím. Někteří z nich pak mají zájem nejen o mé názory, ale i o mou práci. Následně je vysoká šance, že se nám bude dobře spolupracovat.
Proč tedy diskutuji i s těmi, se kterými nesouhlasím?
Diskutuji naprosto s kýmkoli a nikoho nepovažuji za hloupého. Dělám to tak proto, že:
- Svět je plný názorů a bylo by snadné někoho odsoudit za to, co píše, nebo co si myslí, a ani se s ním nebavit. Jenže to je podle mě přílišná zkratka, která vede k zbytečnému odsuzování lidí. Proto hovořím v diskusích vždy jen o názorech a nikoli o lidech, jako takových. Říkám tedy „toto je hloupost“ a nikoli „vy jste hlupák“.
- Uvědomuji si, že i když diskutuji s někým, kdo se mnou nesouhlasí, tak to vůbec ničemu nevadí. Nemusím se s každým ve všem shodovat a rozdílné názory jsou obohacující.
- No a nakonec to obchodně nejpodstatnější – Diskusi nečtou jen ti, kteří ji aktivně komentují. Čtou ji i náhodní čtenáři, kteří se často ani nezapojují. Přesto i tím zvyšují můj dosah a možná si mě i zapamatují. Slušná diskuse s nesouhlasícím člověkem totiž není jen výměnou názorů, ale vypovídá velmi dobře i o mém chování a povaze. Ukazuje tak potenciálnímu klientovi, jak se pravděpodobně budu chovat k němu osobně. Rozumný klient také pochopí, že spolu můžeme i nesouhlasit, a neznamená to zásadní rozkol.
Kolik jsem takto získal zakázek?
V minulém roce jsem z Facebooku nabral zhruba 5 zákazníků, pro které jsme pak dělali web. Zhruba píši proto, že zdroj není vždy jistý. Můj marketing je totiž mnohaúrovňový a nespoléhám se jen na sociální sítě. Někdo si mě všimne na Facebooku, podívá se na náš web, LinkedIn nebo YouTube a ještě mu pak něco o mně a mojí práci třeba řekne nějaký jeho kamarád. Jsou to tedy spojité nádoby, ve kterých sehrává Facebook zajímavou roli. Každopádně 5 zákazníků = obrat přes 250 000 Kč, což vůbec není špatné.
Psaní mě baví
Psaní je pro mě forma relaxace. Umím psát rychle, tříbím si tím myšlenky, dělám si mnoho poznámek a z některých pak vznikají příspěvky. Pochopitelně se také občas vypisuji z emocí, tedy z pocitů, což je pro mě důležité zejména, pokud se cítím unavený okolním světem. Je to jakási forma vnitřní očisty. V neposlední řadě si také pomocí zápisu myšlenek oprašuji český jazyk. Naštěstí již léta mohu psát téměř výhradně na počítači, takže se tím eliminovala moje značná dysgrafie a ostatní po mně nemusejí nic pracně louskat.
Základní pravidla
Jsem obyčejný člověk a svá pravidla proto někdy porušuji. Zpravidla se jimi ale opravdu řídím. Jaká pravidla?
- Neznámým lidem vykám i když mi tykají – Znám pár lidí, kteří tykají všem a je to jejich hezká přirozenost. Znám ovšem podstatně více těch, kteří používají tykání jako nástroj, pomocí kterého chtějí druhého oponenta umenšit nebo dokonce urazit. To rozhodně není mým cílem a proto se i ve virtuálním světě chovám tak, jako v reálném životě. Tykám tedy pouze kamarádům, rodinným příslušníkům a dětem.
- Držím se tématu – Každý může psát o čem chce, ale aby diskuse k něčemu byla, mám raději, když se moc tématicky nevětví. Mluvit v diskusi o fotovoltaikách a najednou přejít k orlu mořskému nebývá pro ostatní čtenáře úplně zajímavé.
- Neoplácím drzost drzostí – V reálném životě je možná pro někoho jednodušší to drzounovi pěkně nandat a třeba mu dát pár facek. Jenže na Facebooku je z oplácení drzostí jen diskuse plná sprostoty, což považuji za ztrátu času. Proto drzouny utínám. Dělám to buď tak, že jim popřeju hezký den a dál se s nimi nebavím, nebo je případně blokuji, abych od nich už nic neviděl. K tomu přistupuji zpravidla jen u hodně agresivních jedinců, a pokud se jejich dotírání opakuje.
Celkově považuji sociální sítě a diskuse za přínosné. Je sice pravdou, že způsob, jakým se lidé o sobě dozvědí je také závislý na algoritmech, ale kvalita diskuse je pak vždy daná tím, jak se k sobě diskutéři chovají.