Docela by mě zajímalo, jestli existuje nějaký výzkum ohledně závisti. Zajímalo by mě, jestli někdo zkoumal, jací lidé nejčastěji druhým závidí a co jejich závist vyvolává. Zajímalo by mě, jestli je nějaká korelace s jejich bohatstvím, bohatstvím okolí, jestli závist podporuje politická situace, nebo spíš je to dané geneticky, výchovou, rodinnými poměry … A protože jsem nenašel žádnou studii, která by se závistí zabývala, tak jsem o ní napsal alespoň tento článek.
Co je závist?
Definice Wikipedie je jasná, ale … Závist je považovaná za ošklivou emoci a závidění pak u někoho možná i charakterový rys osobnosti. Většinou si nepřipouštíme, že závidíme a bráníme se přiznání, že tomu tak je. Závist se pak často skrývá za nějaký pocit křivdy, kdy říkáme že my přece chceme jen aby byla spravedlnost. Ale co je to spravedlnost? Je spravedlivé, když mají všichni stejně, nebo je spravedlivé, když ten kdo pracuje víc má i víc majetku, úspěchu? A je spravedlivé, že třeba někdo něco zdědí, nebo že vlastně moc nepracuje a přesto mu firma vydělává? Je spravedlivé být synem boháče? Je nespravedlivé narodit se jako chudák, nemocný člověk, nebo dokonce otrok někde v Africe? No a není nakonec závist i prospěšná, nebo respektive kdy je prospěšná? Napadá mě okolo toho spousta otázek, které nedokážu odpovědět a tak projevy závisti jen pozoruju.
Máme důvody k závisti?
Zdá se mi, že v dnešní situaci není moc objektivních důvodů k závisti. Žijeme v úrodné zemi, přesto že koukáme na hrůzy války, tak zatím žijeme v míru, máme dostupné zdravotnictví, dostupné sociální služby, vybudovanou dopravní a energetickou infrastrukturu, nemáme totalitu, jsme snad i bezpečnostně slušně zajištěni spojeneckými vazbami a když chodím po ulicích, tak většinou nevidím rozdíl mezi způsobem života boháčů a střední vrstvy.
Jak to bylo kdysi?
Když se člověk podívá do historie, tak vidí, že ještě před sto lety to bylo u nás tak, že boháč v maloměstě, tedy například továrník, nebo šlechtic měl vilu nebo zámek, zatímco střední vrstva bydlela v obyčejných domech se zahradou a chudí lidé, tedy bezzemci a dělníci z továren, ve zchátralých domečcích. Dnes, díky sociálnímu systému a především dostupnosti bankovních produktů (hypotéky, úvěry, půjčky, odklady splátek, … ) má továrník jen o kousek větší dům než bezzemek, tedy například zaměstnanec jeho firmy. Jasně že i dnes jsou chudí lidé, spousta lidí bydlí v paneláku, ale v těch panelácích bydlí mnohdy i ti továrníci a podnikatelé. Zkrátka a dobře vidím na ulicích pěkné domy, často dvě tři auta v jedné rodině, pěkně oblečené lidi, v obchodech vozíky plné jídla, lidi jezdící na dovolené k moři a nepoznávám, kdo je továrník a kdo bezzemek.
Závisí závist na objektivním stavu věcí?
Kladu si otázku, co je cílem závistivců a jaký by byl stav, kdy by nezáviděli. Kladu si otázku proč by měli mít všichni stejný majetek, sociální podmínky nebo stejné množství financí? Vedlo by to skutečně k poklesu závisti? Ono se to dokonce už i zkoušelo a to v komunismu. Dopadlo to tak, že lidé měli podobné množství peněz, majetku, věci (domy, byty, služby, produkty) dokonce i stejně vypadaly a přesto si lidé záviděli. O co víc měli stejný majetek, o to víc si záviděli drobnosti. Takže je skutečně závist něco, co ve společnosti stoupá přímo úměrně s rozdíly v majetku? Podle mě asi moc ne, ale je to jen můj subjektivní názor. Zdá se mi, že více než s objektivním stavem života se závist odvíjí od závistivosti, tedy vlastností člověka.
Co se tak dnes závidí?
Pozoruji, že se nezávidí jen majetek, ale závidí se naprosto cokoli. Závidí se úspěch, závidí se zdraví, nebo duševní klid, závidí se to, co se stalo i co se nestalo. Fenoménem dneška je pak, že závidíme chudákům, že dostali něco zadarmo a přitom sami máme objektivně vzato násobně větší majetek či finance. Závidíme jim proto, že pomoc dostali z našeho pohledu zadarmo, že si myslíme, že jsme ji mohli dostat my a přitom my jsme museli pracovat. Neuvažujeme o tom, že oni si tu aktuální pomoc v budoucnu odpracují, nebo že si ji už možná odpracovali bohatě v jiné části světa, kde svojí prací třeba udělali násobně užitečnější věci než my zde. Závidíme často i minulost – Jó to oni se mají tak dobře, protože u nich nikdy nebyla válka, nikdy neprošli komunismem, vždycky měli všechno snadné …
Co tedy se závistí?
Nic Byla tady a bude vždycky. Jen se holt člověk tak nějak závistivcům vyhýbá a doufá, že jich nebude tolik, aby z toho byla nějaká bláznivá rebelie nebo dokonce válka. Což se ale bohužel někdy stane. Ostatně i za největšími světovými válkami vždycky stojí nemálo závisti.
